Když se nám narodil první potomek, přestěhovali jsme se z dvoupokojového bytu do staršího rodinného domu. Mysleli jsme, že prostor vyřeší všechno. Omyl. Děti ho totiž nezaplní jen hračkami a oblečením, ale hlavně neustálou potřebou přesouvat věci z místa na místo. První rok jsme bojovali s tím, že každá návštěva znamenala hodinu úklidu a pak spaní na matraci srolované v koutě obýváku. Dům se nám zdál velký, dokud jsme nepochopili, že rodinný dům s dětmi potřebuje jiný typ efektivity. Ne luxus, ale promyšlené mechanismy. A tak jsme začali řešit nábytek do obývacího pokoje, který mlčí, když se nepoužívá, a umí se přizpůsobit. Základem se pro nás stal obývák, který přes den slouží jako herna, a v noci se mění v ložnici pro prarodi

Na závěr malá rada z praxe. Když zařizujete byt v moderním klasickém stylu, nebojte se kombinovat nové s vintage. My jsme do nové pohovky dali starou dřevěnou komodu po babičce, natřenou na bílo. Vytvořili jsme tak kontrast mezi čistými liniemi sedačky a rustikálním nádechem dřeva. A právě tato hra s texturami a materiály dělá výsledek opravdu osobitým. Nakonec jde o to, aby se byt stal vaším domovem, ne showroomem. A pokud se vám podaří skloubit funkčnost s elegancí, vyhráli jste. Náš obývák teď slouží jako herna, kino i ložnice pro hosty a nikdo by neřekl, že je původně z paneláku. A to je na tom to kouzel

Co se týče textilií, zapomeňte na těžké závěsy za stolem. Narušují celkový dojem a v malé místnosti dělají chaos. Místo toho jsem do okna dal roletu z bambusu, která propouští světlo, ale zároveň chrání obrazovku před odlesky. Kolem stolu mám na zdi korkovou tabuli na poznámky a dvě police na knihy. Aby práce nezasahovala do spánku, naučil jsem se pravidlo: po osmé interiéry ve skandinávském stylučer na stole nesmí být nic, co připomíná práci. Notebook schovávám do šuplíku pod stolem, kabely sroluju a na desku položím misku s ovocem nebo lampičku. Tento rituál mi pomohl přepnout z režimu „pracovna" do režimu „ložnice" během deseti vte