Koupelna je specifické prostředí, kde se voda, pára a vlhkost setkávají s povrchy, které na to nejsou stavěné. Sádrokarton, ačkoliv je výborným pomocníkem pro rychlé a rovné stěny, je materiál na bázi sádry a papíru. Pokud ho v koupelně necháte bez povrchové úpravy, nasákne vlhkost jako houba. Po čase se objeví typické hnědé mapy, které prosvítají přes malbu, a v extrémních případech dojde k deformaci desky. Zanikne tím nejen vzhled místnosti, ale také její statika – sádrokarton začne být křehký a může dojít k jeho prolomení.

Samotné natírání má svá úskalí. Pokud použijete štětec nebo váleček, vždy zkontrolujte, že nemáte v rohách a přechodech mezery. Ideální je kombinovat váleček pro plochy a štětec pro rohy a hrany. Před aplikací musí být sádrokarton naprosto suchý a zbavený prachu. Spáry mezi deskami vyplňte tmelem a přelepte speciální páskou (např. sklotextilní). Na takto připravený podklad teprve nanášejte hydroizolační stěrku. Pokud byste stěrku natřeli přes prach nebo mastné skvrny, přestane držet a po čase se odloupne i s obkladem.

Než desky uložíte, připravte rovnou podložku. Použijte dřevěné hranoly nebo trámy šířky alespoň 10 centimetrů, které položíte na sebe v rozestupech 50 až 70 centimetrů. Nikdy nedávejte desky přímo na betonovou podlahu, i když je suchá – beton vždy obsahuje zbytkovou vlhkost, která přechází do sádrokartonu. Mezi podložku a desky vložte silnou lepenku nebo geotextilii, Should you adored this short article and you would want to be given more information with regards to zdroj informací i implore you to stop by our own web site. aby se do hran nevryly nerovnosti. Pokud skladujete více kusů, prokládejte je papírovými pásky, ale jen tehdy, pokud jsou desky na hraně – při plošném uložení by pásky způsobily otlaky.

Největší oříšek představují rohy a přechody mezi deskami. Pokud tapetujete místnost se sádrokartonovými stěnami, nalepujte pásy tak, aby spoje tapety nevedly přímo nad spárami desek. Ideální je posunout spoje alespoň o 10–15 centimetrů. Tím zabráníte tomu, aby se v místě spoje tapety i desky vytvořila dvojitá slabina. Při lepení používejte speciální hladítko na tapety a přebytečné lepidlo vytlačujte od středu ke krajům. V rozích nechte tapetu přesahovat a ostrým nožem ji seřízněte až po zaschnutí. Tím předejdete natržení.

Než se pustíte do obkladů nebo malby, musíte vyřešit hydroizolaci. Nejde o žádný „vylepšovák", ale o nezbytnou vrstvu, která oddělí citlivý podklad od vody. V praxi to znamená natřít celou plochu sádrokartonu vhodnou stěrkovou hmotou s hydroizolačním účinkem. Používají se k tomu tekuté fólie, které vytvoří souvislý, pružný film. Při aplikaci dodržujte předepsanou tloušťku – většinou postačí dvě vrstvy, ale nikdy neřiďte pouze dobou schnutí. Každá vrstva musí zaschnout, pak naneste druhou, ideálně kolmo na první, aby nevznikly slabší místa.

Sádrokarton je dnes standardem při rekonstrukcích i novostavbách. Nabízí rovný povrch, který láká k tapetování. Jenže právě tady vzniká většina problémů. Tapeta se na první pohled chytá dobře, ale po pár týdnech se začnou na spojích objevovat bubliny, v rozích se odlupuje a výsledek vypadá jako po záplavě. Příčinou bývá téměř vždy zanedbaná příprava podkladu, nikoliv špatná kvalita tapety nebo lepidla.

Impregnovaný sádrokarton je odolný proti vlhkosti, ale to neznamená, že snese nevhodné skladování. Nejčastější chybou je uložení desek naplocho na zem, případně na nerovný povrch. Vlastní vahou se desky prohnou, hrany se otlačí a impregnace na spojích praskne. Pokud takto poškozený materiál později namontujete, v místech defektů začne nasákat vodu a po čase se objeví plíseň. Abyste se tomu vyhnuli, skladujte desky úložné prostory v malém bytěždy na hraně, tedy nastojato, s delší stranou svisle.

Při manipulaci s deskami vždy používejte dvě osoby, a to i u malých formátů. Jedna osoba drží desku za spodní hranu, druhá za horní, nosí se svisle a nikdy ne na rameni. Přenášení naplocho přes dvě místnosti vede k mikroprasklinám, které nejsou vidět, ale projeví se po montáži. Před samotným použitím desky zkontrolujte – pokud najdete jakýkoliv otlak, promáčklinu nebo prasklinu, vyřaďte ji. Poškozený kus nikdy nemontujte, protože v místě defektu ztrácí svou voděodolnou funkci. Správným skladováním prodloužíte životnost materiálu a ušetříte si práci s reklamacemi.

Druhou stranu příčky opláštěte až po dokončení elektroinstalace a jiných rozvodů. Pro požární příčky se často předepisují dvě vrstvy desek, přičemž druhá vrstva se pokládá tak, aby spáry byly vystřídány o minimálně 30 cm. Spáry a rohy se vyztužují skelnou páskou a tmelí se speciální hmotou, která je součástí systému. Nepoužívejte obyčejnou sádrovou hmotu, pokud to výrobce neumožňuje.