Sádrokarton je savý materiál. I když se to na první pohled nezdá, povrchová vrstva papíru i sádrové jádro nasají vodu z penetrace jako houba. Pokud použijete nevhodnou penetraci nebo ji nanesete v silné vrstvě, může dojít k deformaci desek, tvorbě bublin a v horším případě až k odloupnutí malby. Než začnete penetrovat, ověřte si, jaký typ sádrokartonu máte – běžné desky se chovají jinak než impregnované (zelené) nebo protipožární (růžové).

Nejdřív pořádně utěsnit, teprve potom izolovat Základním předpokladem úspěchu je vzduchotěsnost. Sádrokarton sám o sobě nebrání pronikání vlhkosti, a pokud do konstrukce vháníte teplý vlhký vzduch z interiéru, začne vám kondenzovat uvnitř stěny nebo stropu. Proto se na teplejší stranu izolace (tedy do interiéru) instaluje parozábrana – nejlépe fólie s přelepenými spoji a prostupy. Bez ní se během prvních zim objeví na sádrokartonu tmavé mapy, případně začne plíseň. Nezapomeňte, že fólie musí být napojená i na konstrukci kolem oken a dveří, jinak je to jen dekorace.

Třetí problém nastává, když se penetrace nanáší na špinavý nebo zaprášený podklad. Prach ze smirkování tmelu vytvoří na povrchu bariéru, která zabrání přilnutí. Před penetrací proto sádrokarton důkladně očistěte suchým hadříkem nebo vysavačem s měkkým kartáčem. V žádném případě povrch nevlhčete – voda by se vsákla do desky a podpořila vznik plísní.

Montáž voděodolného sádrokartonu se v zásadě neliší od montáže klasických desek. Řežete ji stejným nožem, šroubujete do hliníkových nebo pozinkovaných profilů a spáry přelepíte skelnou páskou. Zásadní rozdíl nastává úložné prostory v malém bytě detailech. V místech, kde stěna přechází do vany nebo sprchového koutu, musíte nechat mezeru mezi deskou a vanou – obvykle 5 až 10 milimetrů. Tuto spáru nikdy nevyplňujte sádrovým tmelem, ale použijte silikonový nebo sanitární tmel, který zůstává pružný a nepopraská při pohybech konstrukce.

Rozteč nosných profilů volte podle směru pokládání desek. Pro desky šířky 125 cm je optimální osová vzdálenost profilů 40 cm, pokud je budete kotvit kolmo na profily. Při podélném kladení snižte rozteč na 30 cm. Vždy dodržte předpisy výrobce systému, ale u svépomocné montáže se vyplatí být konzervativnější. Spojnice mezi profily nikdy nespojujte v místě, kde má být deska napojena – spára by se pak snadno otevřela. Profily řežte tak, aby se spoje vystřídaly a nevznikla jedna dlouhá linie napříč celým podhledem.

Důležitý je také správný postup pokládky sádrokartonu. Desky se montují na rošt pomocí speciálních vrutů, a to tak, aby spoje byly posunuté (ideálně o půl desky). Šrouby zatlačte tak, aby byla deska v rovině, ale neprotrhněte papír. Před tmelením nezapomeňte seříznout hrany desek do zkosení, aby vznikla drážka pro pružný tmel. Špatně udělané spoje se časem projeví prasklinami, které se objeví hlavně v místech, kde se konstrukce pohybuje – a podkroví se pohybuje vždy kvůli dřevěnému krovu.

Pokud se do zateplení podkroví sádrokartonem pustíte svépomocí, počítejte s tím, že to není práce na víkend. Vyžaduje přesné měření, řezání a hlavně trpělivost při tmelení. Na druhou stranu, když vše uděláte správně, získáte podkroví, které je v zimě teplé a v létě příjemně chladné. Hlavní přínos ale oceníte až při pohledu na účet za energie – a taky v tom, že se vám v místnosti bude dobře dýchat. Nejdůležitější je nespěchat a dodržet pořadí: parozábrana, izolace bez mezer, vzduchotěsné napojení a pak sádrokarton.

Typickou chybou při montáži je opomenutí těsnění prostupů. Pokud stěnou prochází potrubí nebo držák sprchy, vyřízněte otvor s mírnou rezervou a okraj utěsněte pružným tmelem. Druhým častým problémem je špatné ukotvení profilů. Voděodolná deska je o něco těžší než klasická, takže pokud profily rozmístíte příliš daleko od sebe, začne se pod tíhou obkladu prohýbat. Standardní rozteč nosných profilů by neměla přesáhnout 40 centimetrů u stěn, na které plánujete lepit keramickou dlažbu.

Při kotvení do krokví používejte vruty do dřeva s dostatečnou délkou, minimálně 50 mm. Pokud je střecha starší a dřevo tvrdé, předvrtejte si otvory, jinak hrozí prasknutí krokve. Upozornění: nikdy nekotvěte profily do bednění nebo do izolace – musí držet výhradně v nosném dřevě. Pokud narazíte na místo, kde krokev není, vyřešte to přídavným profilem nebo pomocnou dřevěnou lištou. Vyplatí se investovat čas do kontroly každého ukotvení – jedna povolená kotva dokáže rozvibrovat celou konstrukci a po roce se objeví prasklina, kterou už nespravíte jen zatmelením.

Nejčastější chyby, které zničí povrch Největší chybou je použití penetrace na bázi rozpouštědel. Tyto přípravky sádrokarton sice rychle penetrují, ale zároveň způsobují, že papírová krycí vrstva začne „pracovat" – tvoří se vlny, které po zaschnutí zůstanou na povrchu. Další častou chybou je nanesení penetrace v jednom silném nánosu. Kapalina nestihne vsáknout, vytvoří na povrchu film, který se po zaschnutí začne odlupovat i s barvou. Vždy ředěte podle pokynů na obalu – i když se zdá, že je směs příliš řídká, je to správně.

If you have just about any issues concerning exactly where as well as the best way to work with dokončení Interiéru, you are able to contact us on our own web site.