Nakonec si připravte seznam věcí týden předem a nechte dítě, ať si ho projde samo. Tím zjistíte, co mu chybí, a také ho zodpovědnosti. Vyhnete se tak tomu, že na místě zjistíte, že nemá ani kartáček na zuby. A pokud si nejste jistí, přibalte extra tričko a ponožky – to je něco, co se vždy využije. Hlavní je, aby dítě mělo vše potřebné, ale sbaleno tak, že si to samo unese.

Většina vedoucích má s dětským steskem bohaté zkušenosti a ví, jak ho zvládnout. Nebojte se jim věřit. Pokud vám zavolají, že se dítě uklidnilo, nechtějte po něm, aby vám to potvrdilo do telefonu. Stačí jedna krátká zpráva od nich. Na druhou stranu pozor na přehnané reakce typu „hned pro tebe jedeme", které slyší i dítě. To pak přestává spolupracovat a stesk se stává nástrojem, jak si vynutit pozornost.

Nejprve si rozmyslete, kdy vyrazit. Ideální bývá doba spánku miminka — buď těsně po probuzení, nebo naopak před poledním spánkem. Pokud dítě usne ve vlaku, máte vyhráno. Pokud ne, mějte připravený plán B: oblíbenou hračku, knížku, nebo i novou drobnost, kterou jste doposud tajíli. Důležité je také místo k sezení. Pokud je to možné, vyberte si kupé nebo místo u stolu. U stolu se snáze kojí, krmí i zabavuje dítě. Nezapomeňte, že vlak může být plný; rezervace místa vám dá jistotu, že nebudete stát na chodbě s kočárkem v ruce.

Večer po práci se věnujte pohybu, který kompenzuje sedavou zátěž: protažení prsních svalů, rotace hrudní páteře, cviky na hýždě a břicho. Nejde o hodinové cvičení, stačí deset minut. Pokud máte sedavou práci, vyhněte se večernímu běhu bez předchozího protažení – svaly jsou zkrácené a běh může zatížit kyčle. Vhodnější je plavání, jóga nebo jízda na kole v lehkém tempu. Hlavní zásada: pohyb není odměna za práci, ale nezbytná součást pracovního dne.

Naopak pro týdenní pobyt (7–8 dní) už musíte počítat s tím, že se něco zašpiní, ztratí nebo namočí. Ideální je zabalit oblečení na každý den plus dvě rezervní sady – jednu na běžné nošení a jednu na spaní. Důležité je rozložit si věci do většího kufru, ale i tak myslet na to, že se s nimi dítě samo dokáže manipulovat. Naučte dítě, co kam patří, ať si samo najde čisté ponožky, ale zároveň mu dejte seznam věcí, který si může zkontrolovat. Nejčastější chybou je přibalit příliš mnoho hraček – na táboře je program, takže stačí jedna kniha a malá hra do kapsy.

Zásadní je pravidelnost, ne délka. Pět minut každý den funguje líp než hodinové sezení jednou za měsíc. Emoční dovednosti se budují opakováním — stejně jako jízda na kole. Nezapomínejte ani na vlastní příklad. Dítě se učí nejvíc tím, jak vy sami reagujete na svůj vztek nebo smutek. Pokud si před ním řeknete: „Dneska jsem unavená a jsem na sebe naštvaná, že křičím," ukazujete mu, že emoce patří k životu a že je lze pojmenovat. Až to bude umět, bude lépe zvládat i konflikty s ostatními.

Nejdůležitější je vydržet. Pokud dítě zvládne první dny bez útěku domů, získá obrovskou sebedůvěru. Za týden se na tábor těší a vy můžete být hrdí na to, že jste mu pomohli překonat překážku. Až se vrátí, nechte ho vyprávět, co zažilo, a pochvalte ho za odvahu. Tím mu dáte najevo, že stesk patří k životu a že ho umí zvládnout i bez vás.

Zkuste si na týden naplánovat pohybové pauzy do diáře a sledujte, kdy se vám daří je dodržovat. Často zjistíte, že největší překážkou je pocit, že nemáte čas. Ale dvě minuty rozhýbání každou hodinu nepřeruší práci tak, jako hodinová nábyt v panelákuštěva fitka. Pohyb u obrazovky není ztráta času – je to investice do soustředění a zdraví, která se vyplatí ještě týž den.

Pláč je u miminka normální, ale v uzavřeném prostoru vlaku na sebe strhne pozornost. Nejprve zkuste zjistit příčinu — hlad, přebalení, nebo jen nuda. Pokud se jedná o nudu, zkuste dítě zaujmout pohledem z okna. Vlaky jsou pro děti fascinující, protože se kolem neustále něco děje. Pokud pláč neustává, zkuste procházku po chodbě — změna prostředí často zabere. Jestliže pláč pokračuje, neváhejte a jděte do předsíně nebo do prostoru mezi vagony, kde je klidněji. Ostatní cestující obvykle projeví pochopení, pokud vidí, že se snažíte situaci řešit. Nenechte se ale vystresovat — čím klidnější zůstanete vy, tím rychleji se miminko uklidní.

Co dělat, když hra přestane být hrou Když dítě začne být neklidné, nezadržujte ho u hry násilím. To je typická chyba — snažíme se za každou cenu dokončit aktivitu, i když vidíme, že dítě už není v pohodě. Přestaňte, pojmenujte situaci: „Vidím, že tě to už nebaví, zkusíme to jindy." Tím učíte dítě naslouchat vlastním potřebám, což je základ emoční inteligence. Pokud se objeví silná emoce během hry, nechte dítě ji rady pro rekonstrukcižít. Řekněte: „To je v pořádku, že jsi naštvaný. Pojď si sednout a můžeme si povídat, nebo si jen tak lehnout."