Typickou chybou je přílišné zaměření na výsledek. Když se dítěti nedaří, rodiče často řeknou: „Vždyť je to jednoduché, koukej." Tím potlačíte pokus a omyl, který je základem logického uvažování. Místo toho se ptejte: „Co jsi zkusil jako první? Proč to nefungovalo? Co bys příště změnil?" Takové otázky vedou dítě k tomu, aby samo analyzovalo svůj postup, a to je důležitější než správné řešení. Další častou chybou je střídání her každých pět minut – logika potřebuje čas na ponoření, proto nechte dítě u jedné hry vydržet alespoň dvacet minut.

Základem je každodenní společné čtení. Nezáleží na tom, jestli jde o pohádku před spaním, leporelo nebo encyklopedii. Důležité je, aby dítě vidělo, že čtení je běžná a příjemná činnost. U starších předškoláků se vyplatí při čtení klást otázky: „Co myslíš, že se stane dál?", „Proč to postavička udělala?" Tím se rozvíjí porozumění textu a schopnost předvídat děj. Typickou chybou je číst mechanicky a bez zastavení, jen aby bylo hotovo.

Pokud se hádky opakují pořád dokola, podívejte se na to, co se děje před nimi. Sourozenci často bojují o hračky, když jsou unavení, hladoví nebo se nudí. Zkuste proto před plánovanou hrou zajistit základní potřeby a nabídnout dostatek atraktivních aktivit — když má každé dítě svou činnost, je méně důvodů ke konfliktu. Nezapomínejte ani na čas, kdy spolu děti nejsou, a proto si nestihnou vytvořit napětí. Pravidelný režim a dostatek pohybu venku dokáže mnohé hádky utlumit dřív, než vůbec začnou.

Nejdůležitější je, aby dítě vnímalo čtení jako radost, ne jako povinnost. Pokud se mu kniha nelíbí, zkuste jinou. Choďte do knihovny, nechte dítě vybírat, čtěte i komiksy nebo kuchařky. Čtení není jen o literatuře, ale o tom, že text dává smysl a může být užitečný. Když dítě vidí, že si rodiče čtou sami pro sebe, a když má doma dostatek knih, je to nejlepší základ, který mu můžete dát.

Když se řekne