Prvním důležitým faktorem je věkový rozdíl mezi dětmi. Pokud jsou děti od sebe méně než dva roky, čeká vás náročné období s dvěma batolaty, které vyžaduje nepřetržitou pozornost. Naopak rozdíl čtyři a více let dává staršímu dítěti čas osamostatnit se a mladšímu přináší zralejšího sourozence. Ideální rozpětí se pohybuje mezi dvěma a třemi lety – starší dítě už rozumí základním pravidlům a mladšímu se může stát přirozeným vzorem.

Nejdůležitější je naslouchat sama sobě. Pokud touha po druhém dítěti vychází zevnitř, je to správný čas. Pokud cítíte tlak z okolí – od prarodičů, přátel nebo společnosti – raději si dejte na čas. Rozhodnutí má být vaše, ne cizí. A pokud si nejste jistá, zkuste si představit běžný den s dvěma dětmi: ranní chaos, krmení, koupání, uspávání. Když vás tahle představa neodrazuje, ale naopak motivuje, je to jasná odpověď.

U školáků od sedmi let přichází období konstrukčních výzev. Zde už záleží na individuální vyspělosti. Někdo v sedmi letech zvládne stavebnici určenou pro desetileté, jiný potřebuje jednodušší variantu. Dobrým testem je, zda dítě dokáže samo rozlišit součástky podle tvaru a barvy a zda chápe prostorové vztahy. Pokud ne, začněte stavebnicí s menším počtem dílků a postupně přidávejte náročnost. Typická chyba je koupit rovnou velkou sadu, která obsahuje stovky dílků, ale dítě ji nikdy nedokončí.

Když máte deset minut a nechcete uklízet hodinu Zkuste hru na