Nejprve si spočítejte, kolik vás refinancování bude stát. Banky si účtují poplatky za zpracování žádosti, odhad nemovitosti nebo předčasné splacení původní hypotéky. Tyto náklady si porovnejte s rozdílem v úrokové sazbě. Pokud je rozdíl mezi vaší současnou sazbou a nabídkou konkurence alespoň půl procentního bodu, obvykle se vyplatí o refinancování uvažovat. Ale pozor – ne vždy je to jediné kritérium. Zohledněte také délku fixace, kterou plánujete, a vaše dlouhodobé cíle.

Když příjmy nejsou každý měsíc stejné, rozpočet se vymyká klasickým tabulkám. Místo měsíčního plánu potřebujete systém, který počítá s výkyvy. Základem je změnit perspektivu: neplánujete na kalendářní měsíc, ale na delší období, které zachytí i slabší měsíce. Tento přístup vyžaduje disciplínu, ale výsledkem je klid a předvídatelnost i v nejistých časech.

Než začnete s jakýmkoli rozpočtem, zjistěte si přesně, kolik peněz každý měsíc projde vaším účtem. Neodhadujte to z hlavy – projděte si výpisy z posledních tří měsíců. Sepište si všechny příjmy a výdaje do tabulky nebo barvy stěn do obýváku aplikace v telefonu. Překvapí vás, kolik drobných plateb si vůbec neuvědomujete. Bez tohoto základu nemá smysl plánovat, protože nevíte, s čím vlastně pracujete.

Častou chybou je také nerozlišování mezi výdajem a investicí. Drahý nástroj, který používáte každý den, nebo kvalitní boty, které nosíte celou sezonu, nejsou zbytečnost. Ale to, co kupujete jen proto, že je to zlevněné, je čistá ztráta. Než cokoli koupíte, zeptejte se, jestli byste to vzali za plnou cenu. Pokud ne, nedává smysl to kupovat ani za slevu, protože to nepotřebujete. Sledujte také, kolik toho vyhodíte – jídlo, kosmetiku, ale i věci, které jste koupili a nikdy nepoužili. To je přímý odraz špatného plánování.

Další pastí je psychologická úleva. Když úvěr doplatíte dřív, zbavíte se dluhu, ale přijdete o možnost investovat tyto peníze jinde. Pokud máte úvěr s úrokem nižším, než je běžný výnos z konzervativních investic, ekonomicky se vám vyplatí peníze spíše investovat. Neplatí to ale pro každého – pokud je splácení rady pro rekonstrukci vás stresující a chcete se ho zbavit, je předčasné splacení legitimní volba. Jen si to musíte uvědomit a nenechat se zlákat slepou úsporou na úrocích.

Nejdůležitější je jednat podle čísel, ne podle emocí. Spočítejte si celkovou úsporu, odečtěte poplatky a zohledněte inflaci. Pokud je výsledek jasně kladný a nemáte lepší využití peněz, jděte do toho. Pokud je rozdíl minimální nebo záporný, nechte peníze tam, kde jsou, a úvěr splácejte dál. Jednoduchý výpočet vám ušetří spoustu peněz i starostí.

Než podepíšete novou smlouvu, porovnejte i takzvanou roční procentní sazbu nákladů (RPSN), která zahrnuje všechny poplatky. Až budete mít nabídky, vytvořte si tabulku, kam si zapíšete úrokovou sazbu, RPSN, délku fixace, poplatky za zpracování a pojištění. Pokud rozdíl mezi nejlepší a nejhorší nabídkou není velký, zvažte, která banka vám dává lepší podmínky pro budoucí refinancování – třeba nižší poplatek za změnu úroku nebo možnost mimořádné splátky bez sankce. Dobře zvolené refinancování může ušetřit tisíce korun ročně.

Jak si pravidlo přizpůsobit, když vám nevyjde přesně polovina Nejčastější problém nastává, když nezbytné výdaje přesáhnou polovinu příjmu. V takovém případě nemá smysl se slepě držet čísel. Rozpočet si upravte tak, aby nejprve šlo stranou oněch dvacet procent na spoření, a teprve zbytek rozdělte mezi nezbytné a volné výdaje. Pokud vám na jídlo a bydlení nezbývá dost, hledejte nejdřív úspory v položkách, které můžete ovlivnit – energie, pojištění, mobilní tarify. Často stačí změnit poskytovatele nebo upravit předplatné, které už dávno nevyužíváte.

Po měsíci evidence a revizi fixních plateb si udělejte nový rozpočet. Nepište si tam, co byste chtěli utrácet, ale co jste reálně schopni dodržet. Stanovte si limit pro každou kategorii a na začátku měsíce si ho rozdělte na týdny. Když týdenní limit překročíte, víte, že musíte zbytek měsíce ubrat. Tento systém vás nenutí žít v úsporném režimu, ale dává vám kontrolu. A kontrola je to, co vám vrátí peníze, o kterých jste si mysleli, že je nemáte.

Typickou chybou je plánovat podle průměrného příjmu. Průměr je matematická fikce, která neodráží skutečnost. Pokud v dobrých měsících vyděláte více a ve špatných méně, průměr vám neřekne, kolik můžete utratit. Místo toho použijte medián – hodnotu, která je uprostřed všech příjmů za posledních šest měsíců. Plánujte s touto částkou jako s fixním měsíčním rozpočtem. Vše nad medián jde do rezervy, vše pod medián se z rezervy doplňuje.

To find out more info on kompletní návod have a look at the web site.