Na závěr jedno upozornění: obě budovy jsou živé objekty, ne muzea. V Obecním domě se konají koncerty a plesy, v Tančícím domě jsou kanceláře. Pokud chcete vidět jen čistou architekturu, vybírejte časy mimo hlavní kulturní akce. A pokud se chcete vyhnout davům, přijďte brzy odpoledne, kdy jsou školní skupiny a zahraniční turisté ještě na obědě. Pak si secesi vychutnáte tak, jak si zaslouží — pomalu, s očima otevřenýma pro každý detail.

Co prozradí stropy, římsy a okenní špalety Nosné trámy v renesančních stropech bývají masivní, často dubové, s viditelnými známkami ručního opracování a s charakteristickými zářezy. Pozdější přestavby je buď zakryly podhledem, nebo nahradily tenčími, řezanými trámy. Všímejte si také říms: renesanční profilace je jednodušší, geometrická, s ostřejšími hranami, zatímco baroko a rokoko preferuje bohatší, plasticky tvarované římsy s rostlinnými motivy. Podobně okenní špalety – šikmé, hluboké a s lavicemi k sezení – jsou typicky renesanční. Když najdete svislé špalety s rohovými štuky, jde o mladší úpravu.

Dalším častým omylem je s okolím. Faustův dům nestojí osamoceně – jeho historie je propojena s kostelem sv. Ignáce a budovou Novoměstské radnice. Před návštěvou si nastudujte alespoň základní fakta o Janu Faustovi a pověstech, které se k domu vážou. Teprve pak pochopíte, proč má dům na nároží malou věžičku a proč jsou v průčelí umístěny postavy, které vypadají jako ďáblovi pomocníci. Bez těchto znalostí vám unikne celá vrstva významu. Až budete stát před domem, zkuste si představit, jak vypadal v 16. století – bez aut a reklam. Pomůže vám to, když si najdete místo na lavičce v parku naproti, odkud je vidět celé průčelí.

Při práci s mapami se zaměřte na měřítko a rok vydání. Čím starší mapa, tím méně přesné bývá zakreslení, ale zároveň ukazuje stav před velkými terénními úpravami. Ideální je kombinovat vrstvy z různých období — porovnáte tak, jak se pozemek měnil a kde stály budovy nejdéle. Pokud v jedné vrstvě vidíte jen základovou čáru a ve druhé už nic, je to signál, že na místě proběhla demolice a v zemi mohou zůstat zbytky zdiva.

Prakticky si počínejte při sondách. Vyberte místo, které je málo viditelné, a postupně odkrývejte vrstvy omítek a nátěrů. Renesanční omítky jsou obvykle vápenné, s hrubším zrnem a často s příměsí slámy nebo vlasů. Pokud narazíte na vrstvu s pigmentem – okrovou, červenou nebo šedomodrou – jde s největší pravděpodobností o renesanční polychromii. Barokní a novější vrstvy bývají světlejší, často bílé nebo s pastelovými tóny. Důležité je také sledovat směr vláken ve dřevěných prvcích: renesanční tesaři používali vzpěry a přeplátování, zatímco pozdější tesařské spoje využívají ocelové prvky a kolíky.

V neposlední řadě se zaměřte na strukturu pod kůží. Hluboké rány, jako jsou bodné nebo řezné, zanechávají vazivové pruhy, které lze nahmatat i přes neporušenou pokožku. Lehce stlačte tkáň mezi prsty a vnímejte, zda narazíte na tužší provazec. Tento postup vyžaduje trpělivost a cit, ale odhalí i rány staré mnoho let. Jestliže objevíte stopu, která neodpovídá popsaným charakteristikám – například mění barvu nebo roste – je nutné vyhledat odborníka, protože může jít o patologický proces.

Při praktickém hledání na těle pamatujte na místa, která snadno přehlédnete: rekonstrukce koupelny krok za krokem ušním boltcem, v podpaží, na vnitřní straně stehen nebo podél žeber. Právě tam se stopy často skrývají, protože tyto partie nejsou při běžné prohlídce vystaveny světlu. Doporučuji používat boční osvětlení – nasviťte kůži pod úhlem a pozorujte stíny. Mělké deprese i nepatrné vyvýšeniny pak vystoupí mnohem zřetelněji.

Častou chybou je spoléhat jen na jednu mapu. Zaniklá usedlost se může objevit až v kombinaci více zdrojů — jednou jako hospodářská budova, podruhé jako obytné stavení. Rovněž si dejte pozor na to, že některé mapy zkreslují skutečnou polohu, zejména v kopcovitém terénu. Kontrolujte proto údaje s polohopisem dnešních parcel a ideálně si vytvořte vlastní překryv jednotlivých vrstev.

Pro ty, kteří chtějí proniknout hlouběji, je tu jeden praktický trik. Využijte možnost prohlédnout si dům z vnitrobloku, který je přístupný ze dvora. Tam najdete pozůstatky gotických oken a část původního zdiva. Nezapomeňte si ale vzít baterku, protože některá zákoutí jsou tmavá. A pozor – vnitroblok je soukromý, takže se chovejte ohleduplně a nefotografujte bez svolení. Pokud narazíte na zavřená vrata, zkuste později nebo jiný den; otevírací doba se mění podle nájemníků. Tento přístup vám dá víc než jakákoli placená prohlídka, protože uvidíte místa, která běžný turista mine.