Klíčové je naučit psa reagovat na změnu směru. Před každou zatáčkou nebo křižovatkou zpomalte a řekněte „vpravo" nebo „vlevo". Pokud pes nereaguje, zastavte a počkejte, až se na vás podívá. Teprve pak pokračujte správným směrem. Tato komunikace zabrání nečekanému škubnutí, když pes vyrazí za zvěří.

Dalším častým problémem je podcenění délky trasy. S kočárkem ujdete za hodinu výrazně méně kilometrů než bez něj. Počítejte s přestávkami na krmení, přebalování a odpočinek. Ideální je trasa dlouhá maximálně pět až šest kilometrů, a to včetně zastávek. Vždy si vezměte s sebou vodu a něco k jídlu, protože některé úseky nemají žádné občerstvení.

Jak si v bílé tmě vytvořit vlastní orientační síť Největší chyba, kterou můžete udělat, je přestat se zastavovat a ověřovat si polohu. Když sněží, nábytek na Míru každých dvacet až třicet kroků zastavte, otočte se a podívejte se zpět. Zafixujte si, jak vypadá stopa, kterou jste zanechali, a porovnejte ji s okolím. Tento zpětný pohled vám umožní rozpoznat místo i při návratu, když budou stopy zaváté. Měli byste si také všímat tvaru sněhových nánosů na stromech a skalách. Tyto útvary vznikají podle převládajícího směru větru a při správném čtení vám prozradí, kterým směrem jdete.

Klíčem je vyhnout se prudkým stoupáním a kořenům Největší chybou bývá podcenit převýšení. Brdy nejsou žádná rovina – i zdánlivě krátká trasa může mít stoupání, které s kočárkem jednoduše nevyjdete. Hledejte trasy vedené po širokých lesních cestách, ne po úzkých pěšinách. Vyhněte se úsekům s kameny, kořeny nebo hlubokým pískem. Pokud si nejste jistí, vyberte si raději kratší okruh, který vede po zpevněných cestách.

Softshell: kdy ho nosit a kdy je to past Softshellovou bundu berte na jarní túry, sjezdovky nebo běžky, když svítí slunce a teplota se drží nad nulou. Skvěle funguje při intenzivním pohybu, protože odvádí vlhkost a nechá vás v suchu. Ale pozor: softshell není nepromokavý. Vydrží jen krátký déšť nebo suchý sníh. Pokud máte v plánu celodenní přechod hřebenů a předpověď hlásí přeháňky, softshell nestačí. Typická chyba? Vzít si softshell na Šumavu v říjnu, kdy se počasí otočí za hodinu. Skončíte promočení a prochladlí.

Další praktický tip: sledujte nejen předpověď na údolí, ale i na hřebeny. V Jeseníkách nebo Krkonoších se počasí mění rychle. Teplota na hřebeni může být o deset stupňů nižší a vítr přidá dalších pět. Hardshell v batohu váží málo, ale může zachránit život. Naopak v létě, když je vedro a jen přeháňky, úložné prostory v malém bytě je hardshell zbytečná zátěž.

Další častou chybou je spoléhat na vlastní stopy. V hustém sněžení se stopy zavějí za pár minut, takže návrat po nich je nespolehlivý. Místo toho si vytvářejte umělé značky – lámané větve, kameny navršené na sebe, nebo zářezy do sněhu. Tyto značky by měly být viditelné z obou směrů, kterým se pohybujete. Nezapomeňte, že značení musí přežít i silnější osvětlení v obývákuítr, proto ho dělejte na místech chráněných před přímým nárazem větru.

Kdy je nejvhodnější čas vyrazit a na co si dát pozor? Nejlepší podmínky bývají od pozdního jara do časného podzimu, ale i v létě se počítejte s prudkými dešti a bouřkami. Vždy sledujte vývoj oblačnosti a při prvních známkách bouřky sjeďte z hřebenů – údery blesku jsou v horách časté. Vyhněte se jízdě za úplné tmy, protože horský terén je po setmění nepřehledný a hrozí zranění. Ráno vyrazte co nejdřív, odpoledne už bývají bouřky častější.

Při práci s mapami v aplikacích si vždy vypni automatické otáčení mapy podle směru pohledu, pokud nejsi zvyklý na čtení terénu. Často to vede k dezorientaci, hlavně na hřebenech, kde nejsou výrazné orientační body. U papírové mapy zase nezapomeň na kompas – aplikace ti sice ukáže azimut, ale při vybitém telefonu jsi bez pomoci. Trénuj doma: polož si papírovou mapu, najdi si dvě místa, která znáš, a zkus si odvodit, kudy povede trasa. Pak si to ověř v aplikaci a uvidíš, kde děláš chyby.

Co dělat, když pes táhne do kopce i z kopce Na túře se setkáte se stoupáním i klesáním, které psa přirozeně motivují k rychlejšímu pohybu. V prudkém kopci zkraťte vodítko na metr a držte ho oběma rukama – jedna ruka u obojku, druhá jako pojistka. Před náročným úsekem psa zastavte, nechte ho očichat zem a vydejte povel „pomalu". Ve sestupech naopak vodítko mírně povolte, aby pes mohl přizpůsobit krok, ale nenechte ho běžet před vámi.

Než vyrazíte na delší túru, ověřte, že pes zvládá chůzi na volném vodítku bez tahání. Ideální je začít na krátkých procházkách po rovině, kde se můžete plně soustředit na výcvik. Když pes zatáhne, okamžitě zastavte a počkejte, až se vodítko uvolní. Teprve pak pokračujte. Tím psa učíte, že tahání nikam nevede.

When you have virtually any queries with regards to in which and also the way to work with Byt V PaneláKu, it is possible to call us with our own page.