Než vyrazíte do terénu, ověřte si, že mapa odpovídá skutečnosti. Starší výtisky nemusí zachycovat nové cesty, paseky nebo . Pokud máte mapu v mobilu, vezměte si raději i papírovou – baterie se vybije v nejméně vhodnou chvíli. Než začnete s buzolou pracovat, seznamte se s jejím nastavením: většina modelů má otočný růžicový kruh a zaměřovací hranu. Naučte se, jak se otáčí a kde je indexová ryska, na kterou se nastavuje azimut.

Během pohybu si vybírejte v terénu výrazné body (skalka, osamělý strom, křižovatka cest) a k nim vždy zkontrolujte azimut. Při chůzi se držte jednoho směru, ale počítejte s tím, že střelka se může vychýlit v blízkosti kovových předmětů, elektrického vedení nebo dokonce kapesního nože. Pokud se odchýlíte od azimutu o více než pět stupňů, vraťte se zpět a najděte si nový bod. Častou chybou je měření azimutu s mapou, která není zcela rozložená – záhyby zkreslují směr.

Typický problém nastává, když se na jednom stromě sejde více barevných značek. Například modrá a žlutá trasa se mohou na krátkém úseku překrývat, a pak se rozdělí. Na rozcestí bývá umístěná tzv. „rozcestníková tabule", která uvádí cíle a vzdálenosti v kilometrech. Tam se ale pozorně dívejte na pořadí čísel – vzdálenost vlevo patří trase vlevo, vzdálenost vpravo trase vpravo. Záměna pořadí je nejčastější zdroj chyb, zvláště když jsou tabulky staré a málo čitelné.

Pro jistotu si před výpravou naplánujte trasu a zaznamenejte si azimuty pro jednotlivé úseky. Když se ztratíte, zastavte se, zorientujte mapu a určete si azimut zpět na poslední známý bod. Pokud nemáte žádný, vyberte si přímý směr k silnici nebo řece – tyto prvky jsou na mapě výrazné a dříve či později vás dovedou k civilizaci. Vyvarujte se chození v kruhu – bez střelky se lidská stopa přirozeně stáčí. S buzolou a mapou v ruce se vaše šance na bezpečný návrat mnohonásobně zvýší.

V terénu nejprve zorientujte mapu podle buzoly. Položte buzolu na mapu tak, aby její podélná hrana směřovala k severu mapy (nahoru). Poté otáčejte mapou tak dlouho, dokud střelka nesouhlasí se severem zakresleným na mapě. Tento krok vám umožní porovnat mapu s okolím – co vidíte před sebou, by mělo odpovídat směru na mapě. Pokud se tak nestane, jste buď otočeni jinam, nebo máte mapu špatně. Tento postup je základní a je třeba ho zvládnout bez přemýšlení.

Další častý přešlap je zapomenout na individuální léky. Chronicky užívané léky si rozdělte do dvou obalů a jeden dejte do kapsy na těle, druhý do batohu. Pokud máte alergii na hmyzí bodnutí, přibalte antihistaminikum ve formě gelu i tablet. A nezapomeňte na krém s vysokým UV faktorem – ve vyšších nadmořských výškách slunce pálí mnohem víc, než tušíte.

Když se řekne turistická mapa, většina lidí sáhne po první aplikaci, kterou má v mobilu. Jenže rozdíly mezi jednotlivými nástroji nejsou jen úložné prostory v malém bytě barvách nebo v tom, jak rychle se načte dlaždice. Liší se způsob, jakým zobrazují terén, jak pracují s výškovými profily a hlavně – jak spolehlivě vás provedou tam, kde není signál. Než vyrazíte, ověřte si, co konkrétní aplikace umí offline, protože právě tady končí devadesát procent problémů.

Nejdůležitější pravidlo zní: nepokračujte dál. Ve tmě se terén mění k nepoznání, každý krok může být pád do rokle, do potoka nebo do houští, ze kterého se nedostanete. I zkušení turisté dělají chybu, že zkoušejí najít cestu podle hvězd nebo mechu na stromech. Tyto metody vyžadují jasnou oblohu a zkušenosti, které většina lidí nemá. Mnohem bezpečnější je zůstat na místě a počkat na rozednění. Pokud jste šli po značené trase, zkuste se vrátit o pár metrů zpět – možná najdete poslední rozcestník, který jste minuli.

Pokud nemáte buzolu, použijte přírodní ukazatele: slunce v poledne je na jihu, mech na stromech roste spíše na severní straně, ale to vše je pouze orientační. Pro přesné určení směru si ale vždy vezměte buzolu – je to nástroj, který vás nenechá ve štychu. Nezapomeňte také nábytek na míru kontrolu deklinace: pokud mapa neuvádí, že je přizpůsobena magnetickému severu, je potřeba přičíst nebo odečíst místní odchylku. Jižní svahy jsou v létě sušší a teplejší, což může napovědět, kde se nacházíte, ale spolehnout se na to nedá.

Proč vás malá tabulka na stromě může poslat do kopce, který nechcete Kromě pásových značek narazíte na směrové tabulky, které vypadají jako malé plechové cedulky se šipkou. Možná vás překvapí, že šipka neznamená vždy směr, kterým jdete, ale směr, kterým vede trasa od tabulky dál. Pokud jdete z opačné strany, tabulka vám ukazuje cestu, která pokračuje za vámi, ne před vámi. Ověřte si proto vždy svou pozici na mapě nebo se podívejte na sousední tabulky – obvykle jsou umístěné tak, aby pokrývaly všechny přístupové směry.