Posledním krokem je pravidelná údržba celých kamen. Jednou za sezónu zkontrolujte těsnění dvířek – pokud je opotřebované, do komory proniká nekontrolovaný vzduch, který ochlazuje spaliny a zvyšuje usazování sazí. Vyčistěte také přívod vzduchu a vymetete popel z prostoru pod roštem. Kamna, která pravidelně udržujete, topí vyšší teplotou a jejich sklo zůstává čisté po celou sezónu. Když tyto kroky dodržíte, nebudete muset sklo mýt po každém topení – a výhled na plameny zůstane nerušený.

Prvním krokem je kontrola paliva. Do kamen patří výhradně suché dřevo s vlhkostí do 20 %. Čerstvě nařezané dřevo obsahuje vodu, která se při hoření mění na páru a dehet. Ten kondenzuje na studeném skle a vytváří hnědočerný povlak. Ideální je dřevo štípané a sušené nejméně 18 měsíců pod přístřeškem. Pokud si nejste jistí vlhkostí, If you have any kind of questions relating to where and how to make use of sem, you could call us at the web page. kupte si vlhkoměr – jeho cena se vrátí na úspoře paliva i čisticích prostředků.

Když přijde na topení dřevem, většina lidí sáhne po tom, co zrovna mají na zahradě nebo co nabízí soused. Jenže každý druh dřeva hoří jinak a rozdíl mezi dobrou a špatnou volbou poznáte nejen na účtu za topení, ale i na stavu komína a kotle. Mýtus, že „dřevo je dřevo", je první a nejčastější chyba, která vás stojí peníze i čas.

Suché dřevo poznáte podle zvuku, vůně a hmotnosti, ale hlavně podle vlhkosti. Čerstvě pokácený kmen obsahuje 50 až 60 % vody. Pokud s ním zatopíte příliš brzy, místo tepla získáte dým, dehet v komíně a polovinu výhřevnosti v plamenech. Rozhodující není čas, ale dosažená vlhkost. Pro běžná kamna a krbová topeniště je ideální hodnota pod 20 %. Když dřevo sušíte přirozeně na vzduchu, trvá to obvykle 12 až 24 měsíců, podle druhu dřeva, tloušťky polen a podmínek skladování.

Na co se zaměřit při výběru konkrétního dřeva Buk je považován za jedničku mezi palivovým dřevem. Má vysokou výhřevnost, dlouho hoří a vytváří krásné uhlíky, které udrží teplo i ráno. Dub je podobně kvalitní, ale pozor – obsahuje třísloviny, které při nedostatečném prohoření mohou zanášet sklo u kamen. Habr je dokonce o něco výhřevnější než buk, ale je těžší na štípání a hůře se shání. Jasan je skvělý, protože hoří i mírně vlhký, což oceníte při nepředvídatelném počasí.

Během přikládání se vyhněte dvěma častým návykům. Neotvírejte dvířka příliš dlouho – každý přísun studeného vzduchu ochladí sklo a podpoří kondenzaci. A nepřikládejte na žhavé uhlíky jen jedno poleno, které se hned obalí plamenem a pak zhasíná. Vždy přiložte alespoň dvě polena tak, aby mezi nimi zůstala mezera rady pro rekonstrukci vzduch. Důležité je také nepřetěžovat kamna – když do malé komory nacpete moc dřeva, oheň se dusí a produkuje saze.

Jak správně rozdělat oheň, aby sklo zůstalo průhledné Způsob rozdělávání ohně ovlivní čistotu skla víc, než se zdá. Nejčastější chybou je přikládání malých kousků dřeva a nechání ho doutnat. Místo toho postavte dvě polena do tvaru písmene V, mezi ně dejte podpalovač a zapalte. Otevřete přívod vzduchu na maximum, dokud oheň nehoří jasným plamenem. Tím dosáhnete rychlého prohřátí komory a spalin – sklo se zahřeje nad rosný bod dehtu, který se pak neusazuje. Po rozhoření teprve přiškrtíte vzduch, ale nikdy ne úplně.

Pokud chcete využít horní zapalování naplno, věnujte pozornost i velikosti polen. Největší kusy by měly mít průměr zhruba jako vaše zápěstí, menší pak jako palec. Třísky na vrcholu by měly být opravdu drobné a suché. A ještě jedna rada – nešetřete podpalovačem. Kvalitní podpalovač z pilin a vosku nebo jen suché třísky zajišťují rychlé vzplanutí. Vyhnete se tak situaci, kdy papír shoří příliš rychle a oheň zhasne, protože nestihl chytit dřevo. Horní zapalování není žádná věda, ale vyžaduje trochu cviku. Jakmile ho zvládnete, už se nevrátíte k starému způsobu.

Začernění skleněné výplně kamen bývá prvním signálem, že spalování neprobíhá ideálně. Nejde jen o estetiku – tmavý povlak zhoršuje výhled na oheň a signalizuje vyšší produkci sazí. Příčinou je téměř vždy kombinace nízké teploty spalování, vlhkého paliva a nedostatečného přístupu vzduchu. Než začnete kupovat drahé čisticí prostředky, vyplatí se upravit samotný proces topení. Těchto sedm kroků vám pomůže udržet sklo čisté bez zbytečné chemie.

Typickou chybou je přikládání paliva na žhavé uhlíky ze spodního zapalování. Po prvním použití horní metody si všimnete, že uhlíky zůstávají na povrchu, protože dřevo prohořívá směrem dolů. Pokud byste na ně položili nové poleno, spodní vrstva zůstane nevyužita a vy budete muset vše znovu zapálit. Správně je nechat dřevo dohořet až na uhlíky a teprve potom je shrnout do přední části topeniště. Přikládejte novou várku opět shora, na zbytky žhavých uhlíků. Další chybou je příliš malý přívod vzduchu. I u horního zapalování potřebuje oheň kyslík, bez něj se plamen udusí a vytvoří se oxid uhelnatý. Nešetřete nábytek na míru tahu komína, vždy ponechte dostatečný odtah spalin.