Nakonec zkontrolujte, jestli jsou vzduchové kanály kamen čisté. Usazeniny popela a dehtu v tryskách snižují průtok vzduchu a mění celkové chování kamen. Pravidelně, ideálně jednou za topnou sezónu, prohlédněte sekundární přívody a vyčistěte je. Stejně tak udržujte čistý prostor pod roštem. Pokud kamna nemají rošt, odstraňujte popel z ohniště, ale ne úplně – tenká vrstva popela na dně pomáhá udržet stabilní hoření. Správné nastavení vzduchu není složité, ale chce to pár večerů pozorování a experimentování. Výsledkem je čisté sklo, vyšší teplo a méně dřeva.

Nejdůležitější je naučit se správně dávkovat palivo. Akumulační vložka má omezenou kapacitu uloženého tepla. Pokud do ní naložíte příliš mnoho dřeva na jedno zatápění, přetopíte ji. Přetopení znamená, že se akumulační jádro přehřeje, což vede k prasklinám, deformacím a v krajním případě k poškození celého komínového systému. Začátečníci často dělají chybu, že přikládají stejně jako do běžných kamen, ale u akumulační vložky je klíčové dodržet doporučené množství paliva, které najdete v technickém listu – a to bez výjimky.

Než začnete topit, vždy si prohlédněte čelo polena. Praskliny, které se táhnou od středu ke kraji, jsou jedním z nejspolehlivějších ukazatelů suchého dřeva. Čerstvě pokácený strom má v sobě hodně vody, a když začne schnout, vnitřní část se smršťuje rychleji než vnější. Vznikají tak radiální trhliny, které sahají od jádra až k borku. Čím jsou tyto praskliny hlubší a širší, tím déle dřevo schlo. Naopak povrchové, mělké prasklinky v kůře nebo těsně pod ní nemusí znamenat nic jiného než rychlé vyschnutí vnější vrstvy za horkého léta.

Typickou chybou je čištění komína, když je ještě teplý. Saze se pak lepí na stěny a vytvoří hladký, kluzký povrch, který se později jen těžko odstraňuje. Další častou chybou je používání nevhodných chemických přípravků, které mohou reagovat s dehtem a uvolňovat toxické plyny. A v neposlední řadě – lidé často zapomínají na kontrolu střechy a vývodu komína. Ptáci si tam mohou postavit hnízdo, nebo se ucpe spadaným listím, což zcela zablokuje odvod kouře.

Typickou chybou je také podložka menší, než jsou kamna, nebo taková, která je k podlaze připevněná jen po obvodu. Při zatížení se může prohnout a ztratit těsnost. Kontrolujte také spáry – pokud podložku tvoří více dílů, musí být spoje provedeny jako pero-drážka nebo vyplněny žáruvzdorným tmelem. Mezera mezi kamny a podložkou by měla být alespoň 5 mm, aby nedocházelo k přenosu vibrací a praskání. Před prvním zatopením nechte podložku aklimatizovat v místnosti minimálně 48 hodin – tím se zabrání vzniku trhlin v důsledku teplotního šoku.

Primární vzduch slouží k rozhoření a udržení žhnoucí vrstvy, celý článek ale při běžném provozu ho potřebujete jen minimum. Sekundární vzduch se přivádí nad plamen, kde se mísí s hořlavými plyny, a právě on je zodpovědný za čistotu spalování. Pokud máte kamna s možností samostatného ovládání, naučte se s tím pracovat. Při přikládání otevřete primární i sekundární přívod naplno, aby se dřevo rychle chytlo. Jakmile plameny stabilně hoří, primární vzduch téměř zavřete a nechte pracovat sekundární. Plamen by měl být sytě žlutý až bílý, ne mdlý a oranžový.

Protipožární podložka pod kamna není jen estetický doplněk, ale důležitý bezpečnostní prvek. Přesto ji řada lidí volí špatně nebo ji pokládá s chybami, které mohou vést k poškození podlahy, nebo dokonce ke vzniku požáru. Základní pravidlo je jednoduché: podložka musí být nehořlavá, dostatečně velká a správně položená. V opačném případě neplní svou funkci a kamna se stávají rizikem.

Další praktickou zkouškou je škrábnutí nehtem do povrchu. U suchého dřeva nehet sklouzne a zanechá jen nevýraznou rýhu. U vlhkého nehet do dřeva „vnikne" a vytvoří světlý, vlhký vryp. Podobně funguje i kousek papíru – přitlačte ho na řeznou plochu. Na suchém dřevě zůstane papír suchý a bez skvrn. Pokud se na papíře objeví vlhká mapa nebo potrhání, dřevo schne dál. Tuto metodu používejte hlavně u buku, dubu a jiné tvrdé hmoty, u smrku je méně spolehlivá.

Nejčastější chyby, které kazí hoření i výhřevnost První chybou je nechávat primární vzduch otevřený po celou dobu hoření. To způsobuje rychlé prohoření dřeva, vysoké teploty v komíně a ztráty tepla. Místo aby se energie předávala do místnosti, letí komínem ven. Druhou častou chybou je naopak přílišné škrcení vzduchu, kdy se topeniště dusí, dřevo doutná a vzniká hustý kouř. Ten obsahuje dehet, který se usazuje na skle a ve spalinových cestách. Dlouhodobě takové doutnání vede k zanesení komína a riziku požáru.

If you loved this report and you would like to receive far more details about Miklagaard.no kindly stop by our own web-site.