Základním stavebním kamenem duševní hygieny je předvídatelný denní režim. Zvířata, stejně jako lidé, potřebují rytmus – vědí, kdy přichází jídlo, procházka, hra a odpočinek. Pokud se rozvrh neustále mění, jejich stresové hormony zůstávají v permanenci. Začněte tím, že budete krmit ve stejnou dobu, venčit pravidelně a vyhradíte si alespoň deset minut denně na společnou aktivitu, ať už jde o aportování, pamlskové hlavolamy nebo tahání za šňůrku. U koček nezapomínejte na vertikální prostor – police, škrabadla nebo parapety, kde se mohou cítit bezpečně a pozorovat okolí z výšky.

Nejdříve přepravku nechte trvale volně přístupnou v místnosti, kde kočka tráví nejvíc času. Odstraňte dvířka nebo je zafixujte v otevřené poloze, aby do ní kočka mohla kdykoliv vlézt a zase ven. Na dno dejte měkkou deku, která voní po domově, a případně i kousek vašeho oblečení. Kočky milují krabice a skrýše, takže přepravka se pro ně stane novým úkrytem, ne pastí. Tímto krokem eliminujete první šok z toho, že se přepravka objevila až před cestou.

Pokud kotě reaguje na lidi s extrémním strachem – schovává se nepřetržitě, syčí, nechce jíst – zpomalte. se o krok zpět a zvyšujte kontakt jen postupně. V některých případech pomůže, když mu dáte na pár dní pokoj a jen mu nosíte jídlo. Nikdy ho nekupujte za to, že je plaché. Každé kotě má jiné tempo a některá potřebují týdny, než si získají důvěru. Důležité je, aby si spojilo lidi s bezpečím a pohodlím, ne se stresem. Když budete trpěliví, odmění se vám přítulným společníkem, který se lidí nebojí.

Co při krmení štěňat nejčastěji selhává? Nejčastější chybou je přetěžování žaludku jednorázovou velkou porcí. Štěně má malý žaludek a velké krmivo může způsobit nadýmání nebo dokonce nebezpečné přetočení žaludku. Rozdělte denní dávku alespoň na tři porce, i když to znamená vstávat dřív nebo se vracet domů v poledne. Druhým problémem je volné krmení – miska, která je neustále plná, vede k přejídání a obezitě. Vždy krmte v přesně stanovený čas, misku po 15–20 minutách odeberte, i když v ní zbytky zůstanou.

jak zařídit malou kuchyni kočku postupně zvyknout na zavírání dvířek Jakmile kočka začne do přepravky dobrovolně chodit, začněte s krátkými tréninky. Do přepravky jí hoďte pamlsek nebo hračku, a když tam vleze, zavřete dvířka na pár vteřin. Pak je zase otevřete a nechte ji v klidu odejít. Postupně dobu zavření prodlužujte na minutu, pět minut, deset. Po každém zavření kočku odměňte něčím výjimečným, třeba kouskem tuňáka nebo kapsičkou. Cílem je, aby si kočka spojila přepravku s pozitivním zážitkem, ne s nepříjemným cestováním.

Největší chybou je, když přepravku vytáhnete jen před odjezdem a kočku do ní násilím nacpete. Tím se zničí veškerá důvěra, kterou jste si vybudovali. Dalším častým omylem je použití přepravky jako trestu nebo místa pro izolaci, když kočka zlobí. Kočka si totiž přepravku spojí s negativními emocemi a problém se jen prohloubí. Místo toho si dejte záležet na tom, aby pro kočku byla přepravka nejbezpečnějším místem v bytě, kam se ráda vrací.

Pravidelná kontrola chrupu by měla být součástí běžné péče. Všímejte si zarudlých dásní, žlutohnědého povlaku, krvácení při kousání nebo nechutenství. Zápach z tlamy je často první signál problému. U starších zvířat se doporučuje odborné čištění zubů u veterináře jednou ročně, vždy v celkové anestezii. Zákrok bez uspání je pro zvíře stresující a neumožní důkladné vyčištění pod dásní, kde se skrývá největší nebezpečí.

Zubní kámen, zánět dásní nebo zápach z tlamy nemusí být u psů a koček samozřejmostí. Pravidelná péče o chrup není jen otázkou estetiky, ale především zdraví celého organismu. Bakterie z úst se totiž mohou dostat do krevního oběhu a poškodit srdce, ledviny nebo játra. Přitom stačí zavést několik jednoduchých návyků, které zvládnete doma bez veterináře.

Přepravka je pro mnoho koček zdrojem úzkosti, a to hlavně proto, že ji spojují s nepříjemnými zážitky, jako je cesta k veterináři. Klíčem k úspěchu je změnit tento vztah dlouhodobě a systematicky. Nejde o to kočku do přepravky „nacpat" silou, ale o to, aby do ní vstoupila dobrovolně a cítila se v ní bezpečně. Základem je trpělivost a pozitivní asociace, které budujete postupně, ideálně několik týdnů před plánovanou cestou.

Množství krmiva se neřídí věkem, ale hlavně váhou a kondicí. Většina kvalitních granulí má na obalu orientační tabulku, která uvádí dávky na kilogram hmotnosti. Berte ji ale pouze jako startovní bod. Ideální dávku poznáte podle pasu: žebra by měla být hmatná, ale ne viditelná, a při pohledu shora by měl pes mít znatelný přechod mezi hrudníkem a břichem. Pokud štěně ztrácí tvar nebo má průjem, dávku snižte; pokud je naopak viditelně hubené a stále žebrá, přidejte.