Jak poznáte, že už je dřevo suché a připravené ke spálení Nejspolehlivější metoda je měření vlhkosti, ale existují i jednoduché triky. Když do sebe dvě suchá polena ťuknete, uslyšíte čistý, vysoký zvuk. Mokré dřevo zní tlumeně a dutě. Další fígl: na povrch suchého dřeva kápněte trochu saponátu a foukněte do něj brčkem – pokud se vytvoří bubliny, dřevo ještě obsahuje vodu. Po čase se naučíte poznat suché dřevo i podle kůry, která se začne odlupovat, a podle trhlin na čelech polen. Tyto praskliny jsou důkazem, že dřevo pracuje a ztrácí vlhkost.

Samotné čištění začněte odshora dolů, pokud máte přístup na střechu, nebo zdola nahoru, pokud čistíte z interiéru. U pevného kartáče na teleskopické tyči postupujte plynulými tahy, vždy kartáč jemně přitlačte ke stěnám a otáčejte jím, aby se uvolnily usazeniny. U lanového systému s koulí na konci spouštějte kartáč pomalu a kontrolujte, aby se lano nezamotalo. Po každých dvou až třech tazích kartáč vyjměte a vyklepejte z něj saze. Pokračujte, dokud kartáč nevychází bez sazí a dokud nevidíte na dně komína jen jemný popel, ne hrudky dehtu.

Základem je vědět, jak často se má komin čistit. U běžného rodinného domu s pevnými palivy se doporučuje kontrola minimálně jednou ročně, ideálně před začátkem topné sezóny. Pokud topíte dřevem, které je méně kvalitní, nebo používáte uhlí, může být potřeba čistit častěji. Důležité je také sledovat, jak rychle se saze usazují – pokud topíte denně a komin je starší, může být interval kratší. Nejlepší je řídit se pokyny kotle a doporučením odborníka, který zná váš konkrétní systém.

Nejspolehlivějším ukazatelem je ale měření tloušťky sazí. Pokud máte přístup k vymetacímu otvoru, sáhněte rukou do komína a zkuste odhadnout vrstvu. U hladké nerezové vložky by neměla přesáhnout tři milimetry, u starších cihelných komínů je limit asi pět milimetrů. Překročí-li vrstva tyto hodnoty, dochází ke zúžení průduchu, což zvyšuje odpor a snižuje tah. Výsledkem je nedokonalé spalování, více sazí a tvorba dehtu, který se usazuje na barvy stěn do obývákuách. Tento proces se sám urychluje, takže pokud nezasáhnete, bude se komín zanášet stále rychleji.

Pokud už topíte a všimnete si, že plameny jsou krátké, sklo se rychle začoudí a z kamen se line nepříjemný zápach, téměř jistě pálíte nedosušené dřevo. Mokré dřevo hoří špatně, produkuje hodně kouře a dehtu a navíc uvolňuje méně tepla, protože část energie se spotřebuje na odpaření vody. Typická chyba je také skladovat dřevo v bytě nebo v garáži – tam sice rychleji vyschne, ale zároveň se do místnosti uvolňuje vlhkost, která může poškodit stěny a způsobit plísně.

Mezi nejčastější chyby patří použití příliš malého kartáče, který jen klouže po barvy stěn do obývákuách a neodstraní pevné usazeniny, nebo příliš velkého, který se zasekne. Nikdy nepoužívejte kovové předměty, které by mohly poškrábat nerezovou vložku. Další častou chybou je čištění pouze do poloviny komína – vždy musíte projít celou délku, včetně připojení kotle. A pokud máte v komíně více než dvě kolena, raději čištění přenechte odborníkovi, protože domácí technikou nedosáhnete do všech zákoutí a riziko požáru zůstává.

Typické chyby: lidé dávají třísky do příliš husté hromady, kde není kyslík, nebo naopak třísky rozhází tak, že plamen nepřeskočí na další vrstvu. Další častou chybou je použití čerstvě naštípaných třísek z mokrého dřeva – ty sice vypadají jako suché, ale obsahují hodně vody. Test: pokud třísky při ohýbání praskají, jsou suché; pokud se ohýbají bez lomu, jsou vlhké. V takovém případě je nechte ještě pár dní na slunci nebo u zdroje tepla.

Nakonec si vše zkontrolujte. Zapalte malou zkoušku – ale pozor, ne při otevřeném topeništi. Sledujte, zda kouř plynule stoupá a nehromadí se v místnosti. Pokud je tah slabý, možná je ucpaný i průduch v šamotové vložce. V takovém případě použijte spirálový set s frézou, který je určen pro začouzené a dehtové nánosy. Pravidelnou údržbou snížíte riziko požáru a prodloužíte životnost celého systému. A pokud se přece jen vyskytne nějaký problém, neváhejte kontaktovat odborníka – prevence je vždy levnější než hašení.

Základní pravidlo zní: jeden rok sušení na každých pět centimetrů tloušťky polena. To ale platí jen pro tvrdé dřevo jako buk, dub nebo habr. Měkké smrkové či borové dřevo potřebuje o něco méně času, protože je řidší a vodu rychleji uvolňuje. Prakticky to znamená, že pokud řežete kmeny o průměru dvacet centimetrů, musíte počítat s minimálně dvěma až třemi lety. Než ale začnete topit, vyplatí se investovat do vlhkoměru na dřevo, který vám řekne přesné číslo. Bez něj se pohybujete v nejistotě.

If you adored this article and you would like to obtain even more details concerning Historieblog.dk kindly go to our own web-page.