Základní rozdělení se odvíjí od šířky peřiny. Nejběžnější české rozměry jsou 140 × 200 cm pro jednolůžko a 200 × 200 cm pro manželskou postel. K tomu patří polštáře o rozměrech 70 × 90 cm. Pokud máte starší nebo atypickou peřinu, sem nezoufejte – stačí si vzít krejčovský metr a změřit délku i šířku. Důležité je měřit peřinu bez povlečení, protože látka může být v různých stavech. Pozor také na to, že některé zahraniční rozměry (např. If you liked this article and you would certainly such as to receive even more info relating to celý článek kindly see our own site. 155 × 220 cm) se u nás běžně nevyskytují, a pokud si objednáte povlečení z ciziny, může být problém se sháněním náhradního kusu.

Výběr povlečení do manželské postele se zdá být jednoduchý, ale opak je pravdou. Nejčastější chybou je spoléhat na to, že všechny „manželské" rozměry jsou stejné. Ve skutečnosti se setkáte s rozměry 140×200, 160×200, ale také 180×200 cm. Pokud zvolíte příliš malou přikrývku, bude se vám v noci odkrývat a budete se probouzet. Příliš velká zase bude přesahovat přes okraj postele a bude nepraktická. Základním pravidlem je, že šířka přikrývky by měla odpovídat šířce matrace, případně být o 10–20 cm větší, ale nikdy ne menší.

Nezapomeňte, že rozměr povlečení se udává vždy v rozloženém stavu. Pokud máte peřinu, která je po vyprání sražená, změřte ji znovu. Stejně tak povlečení z bavlny se může po prvním praní mírně srazit, proto kupujte raději o 5–10 cm větší, pokud máte obavy z přesného padnutí. A pokud si vybíráte povlečení pro děti, počítejte s tím, že dětské peřiny mají rozměry zpravidla 100 × 135 cm nebo 120 × 150 cm – opět měřte, nehádejte.

Při výběru dejte pozor na rozměr a umístění. Kobereček by měl být dostatečně velký, aby pokryl místo, kam skutečně šlapete – malý kousek se brzy posune a jeho účinek se ztratí. Pokud máte kluzkou podlahu, zvolte variantu s pogumovaným spodkem, nebo si pořiďte protiskluzovou podložku. Častým problémem je, že lidé kupují kobereček do předsíně zbytečně tlustý – dveře se pak nedají otevřít nebo zakrývají práh. Před nákupem si změřte prostor a sáhněte si na materiál, abyste měli jistotu, že bude i dostatečně pevný.

Výběr povlečení se často řídí hlavně vzorem nebo barvou, ale skutečný komfort začíná u rozměrů. Špatně zvolená velikost znamená, že se peřina v noci shrnuje, rohy přehozu nepasují nebo se prostěradlo neustále vytahuje z matrace. Než sáhnete po prvním kusu v regálu, změřte si svou peřinu a polštář. Výrobci totiž uvádějí rozměry přehozů a povlaků vždy v centimetrech a tyto údaje jsou klíčové pro to, aby vše sedělo.

Dodržováním těchto zásad – šetrné praní, vyhýbání se aviváži, správné sušení a případné žehlení za vlhka – dosáhnete toho, že lněné povlečení zůstane měkké, příjemné na dotek a vydrží vám dlouhá léta. Vyhnete se také zbytečnému tvrdnutí vláken, které je nejčastějším důvodem, proč lidé lnu přestanou věřit. Stačí jen pár úprav v péči a len se stane vaším nejoblíbenějším materiálem pro spaní.

Při výběru povlečení do manželské postele také myslete na to, že se bude prát často, klidně jednou za dva týdny. Proto je vhodné vybírat materiály, které snesou vyšší teploty praní, jako je bavlna nebo směs bavlny s polyesterem. Povlečení s příměsí elastanu sice lépe drží tvar, ale může být méně savé. Důležité je také zkontrolovat, zda má povlak na přikrývku zip nebo knoflíky. Zip je praktičtější, protože se přikrývka nevysouvá, ale knoflíky jsou zase šetrnější k prádlu. Vyzkoušejte si před koupí povlečení rozepnout a zapnout, ať víte, jak se vám bude manipulovat.

Dalším častým omylem je spoléhat na to, že organická bavlna je automaticky měkká. Měkkost se totiž odvíjí od délky vláken a způsobu česání. Kratší vlákna se lámou a vytvářejí žmolky, delší vlákna dělají povrch hladký a odolný. Při výběru se proto podívejte na rub utěrky – pokud je na dotyk jemný jako bavlněný samet, pravděpodobně máte co do činění s dlouhovlákennou bavlnou. Naopak tvrdý, škrábavý povrch prozrazuje, že látka je vyrobena z recyklovaných zbytků nebo z nekvalitní suroviny, i když má organický certifikát.

Když sáhnete po organické kuchyňské utěrce, čekáte, že bude savá, odolná a hlavně zdravotně nezávadná – bez chemických látek, které se běžně používají při pěstování bavlny. Jenže samotný nápis „bio" na obalu nezaručuje, že utěrka skutečně splní to, co od ní očekáváte. Zásadní rozdíl totiž nevězí v tom, odkud bavlna pochází, ale v tom, jak byla zpracovánábytek na míru a jakou má strukturu. A právě tady většina lidí udělá první chybu: vybere utěrku jen podle certifikátu a pak se diví, že po pár praních ztratila tvar nebo přestala sajet.