Než jsem se ale pustila do větších nákupů, musela jsem si přiznat tvrdou realitu. Takzvaný jídelní kout u okna se proměnil ve věšák na kabáty a krabice od bot. Mít v obýváku stůl pro čtyři lidi, když jsem sama, byla hloupost. Udělala jsem tedy místo a do rohu postavila postel s úložným prostorem. Ano, čtete správně. Garsonka, kde každý centimetr šeptá o nedostatku místa, a já místo sedací soupravy pořídila postel. Ale tady přichází ta kouzelná část proměny. Pořídila jsem totiž rozkládací pohovku, která funguje naopak. Přes den je to elegantní gauč s rovným sedákem, interiérové ​​rostliny v květináčích noci z něj vytáhnete pohodlnou postel. A pod sedákem je obrovský šuplík, kam vejde zimní peřina, dva polštáře a ještě povlečení na převleče

Zádrhel, na který jsem málem zapomněla, bylo uskladnění. Když nemáte samostatnou ložnici pro hosty, potřebujete někam schovat deky, polštáře a prostěradla. Tady přišla na řadu pohovka s úložným prostorem pod sedákem. U modelů s klasickým výsuvem bývá šuplík mělký, takže se nábytek do ložnice něj vejdou jen dvě deky. U té mojí je celý vnitřek dutý a přístupný zvednutím sedáku – vejde se tam i zimní přikrývka a tři povlečení. Najednou nemusíte balit ložní prádlo do krabic na skříň. Uvolnilo mi to regál v předsíni, který jsem pak předělala na botn

Další past na nezkušené je materiál. První pohovka byla z mikrovlákna, které se sice snadno čistí, ale po roce vypadalo jako po deseti letech nošení. Rozhodla jsem se pro velvet upholstery. Samet vypadá luxusně a překvapivě dobře snáší otěr. Moje kočka se o něj sice snaží drápky, ale díky husté vazbě se vlákna nerozpletou. Stačí jednou týdně přejet kartáčem na látku a vypadá jako nová. Navíc samet působí tepleji na dotek, což oceníte při večerním čtení, i když zrovna nikdo nespí na rozložené seda