Zvolili jsme proto cestu kompromisu. Místo jednoho multifunkčního monstra jsme pořídili klasickou pohovku s pohodlným sezením a k tomu samostatné lůžko s úložným prostorem. Tedy postel s úložným prostorem, což v maličkém bytě zachraňuje život. Pod matrací na lamelovém roštu mizí zimní bundy, povlečení i kufry. Pak přišla na řadu tapeta v obýváku. Věděla jsem, že chci tmavší akcent, protože celý byt byl bílý jako nemocnice. Zvolila jsem sametové čalounění na pohovce v odstínu tmavě modré, která krásně ladí s měděnými doplňky. Tento krok byl risk, protože tmavá barva na velké ploše umí prostor pohltit. Nakonec ale funguje jako kotva, od které se odráží celá domácí barevná paleta. Béžové stěny, šedý koberec a právě ta modř vytvořily trojúhelník, který působí vyváženě, aniž by byl steril

A poslední rada, kterou bych si bývala přála slyšet: nenechte se oslnit obrázky z katalogů. To, co vypadá jako prosvětlený loft s obřím oknem, je často foceno s pomocí pěti reflektorů a retušované v grafickém programu. Reálné bydlení v malém bytě znamená kompromisy – občas musíte přisvítit i v poledne, občas schovat věci do kouta. Ale když se naučíte kombinovat barvy, zrcadla a správný nábytek s úložným prostorem, zjistíte, že i v šestatřiceti metrech se dá žít světle, vzdušně a hlavně bez každodenního boje s tmou. A pokud si k tomu pořídíte sofa bed, který se snadno rozloží a neskončí v garáži, máte vyhr