Zásadním ahá momentem bylo, když jsem objevila click-clack mechanismus u pohovky, kterou jsme dali do ložnice našeho syna. Místo klasické postele má nyní sedací soupravu, která se jedním pohybem změní na lůžko. Mechanismus funguje na principu sklopení opěráku dopředu, což vytvoří rovnou plochu. Nevýhoda? Zabere to o pár centimetrů víc místa než klasické rozložení, ale v jeho pokoji se to vyplatilo. Přes den může sedět a hrát si, v noci spát. A protože je mechanismus jednoduchý, zvládne ho i sedmileté dítě. Skříň v ložnici teď slouží jen na oblečení, žádné povlečení ani spacáky. Tu pravdu, že jednoduchost je klíč, jsem pochopila až po sedmi letech bydlení v malých prostorách. Každý kus nábytku by měl mít jasnou funkci a žádný by neměl být jen dekora

A nakonec jedna rada z praxe. Nebojte se kombinovat různé styly. Můj byt má například industriální lampu a vintage dřevěný rám obrazu. Ale pozor na barvy. Wall art by měl ladit s odstínem vaší podlahy nebo čela postele. Pokud máte světlý dub, nesazujte k němu černobílý ostře kontrastní obraz. Lepší je teplá okrová nebo šedá. Stejně tak k tmavé velvet upholstery na sedačce dejte raději světlé plátno. Celé to pak působí jako jeden celek, ne jako skladiště nábytku. A to je přesně ten pocit, který chcete. Aby se vám večer dobře usínalo, i když máte za hlavou jen složenou pohovku a kus wall art, který vám připomíná, že domov není o metráži, ale o tom, co na tu zeď pověs