Velurové čalounění jsem si oblíbila, protože je příjemné na dotek a snadno se udržuje. Když se na něj vysype káva, stačí houbička a voda. Nemusíte hned volat čističe. Jenomže pozor, levnější velur se po čase začne lesknout a ztrácí sametový vzhled. Investovala jsem do kvalitnějšího, který odolá i kočce. A ještě jedna praktická věc. Pokud máte malý byt, vyhněte se tmavým odstínům, i když jsou teď v kurzu. Světle šedý velur odráží světlo a místnost působí větší. To je základ skandinávského myšlení. Světlé plochy, čisté linie a minimum dekorací. Ale pozor, bílá sedačka v domácnosti s dětmi nebo domácími mazlíčky je sebevražda. If you have any queries pertaining to exactly where and how to use http://christianpedia.com/, you can make contact with us at the site. Zvolila jsem světle béžovou, která se zašpiní míň a jde snadno vyčis

Největší oříšek pro mě představovala spaní hostů. V malém bytě nemáte úložný prostor v malém bytě pro hostinský pokoj, a tak musí každý centimetr pracovat. Klasický rozkládací gauč z Ikey mi po roce proležel záda. Zkoušela jsem variantu s tenkou matrací, ale hosté se budili s křivým krkem. Pak jsem narazila na koncept, který mě nadchl. Pořídila jsem praktickou pohovku s click-clack mechanismem a s pevným slatted frame. Tenhle typ rámu místo levných pružin podepře celé tělo. Když potřebujete, jednoduše sklopíte opěradlo a máte lůžko. Žádné tahání za madla, žádné hledání polštářů pod sedákem. Prostě cvak a je hotovo. Rustic interior design mi v tomto případě pomohl i v tom, že mechanismus schovám pod těžký lněný potah, který ladí s dubovým čelem post

Obývací pokoj pro hosty byl další oříšek. Malý byt nemá místo na oddělenou ložnici, takže gauč musí sloužit dvojnásob. Tady jsem sáhla po rozkládací pohovce s click-clack mechanismem. Zní to jako technická paráda, ale v praxi je to jednoduché. Opěrák lehce sklopíte, sedák vysunete a během deseti vteřin máte lehátko na spaní. Zásadní je ale složený rošt. Koupila jsem model, kde výrobce tvrdil, že rošt je integrovaný, ale ve skutečnosti šlo o slabé plasty, které se po třetím použití prohnuly. Pak jsem našla pohovku s pravým složeným roštem z bukových lamel a 16 cm pěnovou matrací. Na té spali hosté celý týden a nestěžovali si. I když pohovka zabírá víc místa než klasická sedačka, vyváží to komfortem. A hlavně, když po rodičích nezůstanou na zemi promáčklé polštáře, máte k

Když jsme pak potřebovali nové lůžko do ložnice pro dceru, sáhli jsme po variantě bed with storage. Do rámu postele se vejdou tři velké kufry, zimní bundy a dokonce i lyžařské boty. Tento princip jsme přenesli i do kuchyně: pod jídelní lavici jsme nechali udělat výsuvné šuplíky na prkénka a utěrky. A obývák, který s kuchyní sousedí, jsme vybavili rozkládací pohovkou s úložným boxem, do kterého se vejdou všechny čtyři sady povlečení a ještě pár dek. Tato pohovka se dá během chvilky proměnit na pohodlné spaní pro dva. Stačí jen vyndat polštáře z úložného prostoru a natáhnout prostěra

Vstoupíte do místnosti a cítíte tu tíhu. Na stole se kupí papíry, kabel od lampy se motá kolem nohy židle a vy byste nejradši všechno zahodili do koše. Jenže to není lenost. Je to problém prostoru. V bytě o padesáti metrech čtverečních nemáte šanci oddělit pracovní zónu od té obývací. A když přijedou rodiče na víkend, spíte na nafukovací matraci, která během dne překáží pod nohama. Znáte to. Já jsem tímhle peklem prošla, než jsem pochopila, že klíčem není kupovat další skříňku, ale promyslet kombinaci stolu a lůžka. Dnes vám ukážu, jak vybrat home office desk, který místo boje s prostorem vytvoří tichého spoje

Zároveň jsme zjistili, že v kuchyni je naprosto zásadní mít něco, co se dá rychle sbalit a zmizet. Proto jsme do prostoru za jídelní stůl umístili lehký panel s policemi, které zakryjeme závěsem. Během dne tam schováte žehlicí prkno, sušák na nádobí a nákupní tašky. Večer pak stejný prostor poslouží jako úložiště pro povlečení a polštáře. Když k tomu připočtete malý kufřík na kolečkách pod oknem, který se vejde pod parapet, máte rázem o dvě třetiny více úložného objemu, než jste čekali. Rekonstrukce kuchyně nás naučila, že každá skulinka je šance, ne překá