Pátý trik, který jsem objevila až letos, je práce s výškou. V panelákovém pokoji s nízkým stropem jsem nad postel (v tomto případě rozkládací gauč) natáhla vodorovné lišty asi dvacet centimetrů pod strop. Místnost se opticky rozšířila a přestala působit jako krabička od sirek. Když k tomu přidáte světlou barvu na stěnách a stejný odstín na lištách, vznikne dojem, že je místnost vyšší. A to je přesně to, co malý byt potřebuje. Zároveň ty lišty schovávají kabel od lampičky, který jsem vedla podél stěny. Žádné vrtání, žádné lišty na kabely. Stačilo přibít tenký pásek MDF a kabel zmizel. Dekorativní lišta se tak stala nejen ozdobou, ale i praktickým prvkem. Kdyby mi to někdo řekl před pár lety, smála bych se. Dneska bych bez nich nedokázala zařídit ani koupe

Sleduji, jak se mění poptávka u zákazníků, kteří ke mně chodí pro radu. Už se neptají jen na barvu laku nebo materiál desky. Většina řeší prostor. Třeba garsonka o 25 metrech čtverečních, kde musíte do místnosti vměstnat postel, stůl a místo pro večerní lenošení. Tady přichází ke slovu chytrý nábytek s úložným prostorem. Klasická postel pod oknem zabere plochu, ale spodní část často zeje prázdnotou. Přesně proto frčí bed with storage. Koupíte rám, pod nímž jsou zásuvky nebo výklopný prostor, kam snadno schováte zimní deky a polštáře. Žádné složité krabice pod postelí, kde se práší. Funguje to i v ložnici s menší metráží, kde každý centimetr počí

Největší oříšek je vždycky variabilita obývacího pokoje. U nás doma to vypadá tak, že dopoledne je to herna, odpoledne dílna na puzzle a večer kino. Klasická sedačka typu třídílný roh je skvělá, ale rozložitelná verze, ideálně s click-clack mechanismem, zachrání situaci, když přijede babička nebo kamarád na přespávačku. Dlouho jsme váhali, http://Wiki.Philipphudek.de zda chceme látku, nebo kůži. Nakonec jsme zvolili sametové čalounění, protože snadno setřete skvrny od džusu a děti na něm nekloužou. Jen pozor na kočku, samet láká drápky jako magnet. U nás doma máme rozkládací pohovku i malou pohovku s úložným prostorem na deky. Když potřebujete rychle uklidit, stačí hodit polštáře a přehozy dovnitř a místnost vypadá jako ze škatulky. Nikdy nepodceňujte sílu jednoho prostorného konferenčního stolku, pod který vjedou nohy, a zároveň pojme krabici s le

Rodinný dům s dětmi není o perfektním katalogovém interiéru, ale o funkčnosti, která vám usnadní život. Já osobně jsem zastáncem toho, že sedačka v obýváku musí vydržet skákání, polití a jednou za čas i večeři před televizí. Když se mi podařilo sehnat pohovku s odnímatelným potahem, byla to láska na první pohled. Když ho strčíte do pračky na 40 stupňů, je jako nová. Sametové čalounění sice miluju, ale na denní použití bych dala přednost mikrovláknu nebo bavlněnému kepru. Další věc, kterou jsme podcenili, byl úložný prostor v koupelně. Teď máme nad záchodem policový systém, kam se vejdou ručníky i kosmetika. A v ložnici místo nočního stolku visí na zdi kapsář. Všechny malé věci, co by se jinak válely, jsou najednou schova

První pravda, kterou jsem objevila při zařizování malého bytu, je ta, že každý centimetr se počítá. Klasická postel s úložným prostorem sice nabídne zásuvky pod matrací, ale zabere metry, které v obýváku prostě nemáte. Proto jsem zvolila mechanismus, který mi umožní sedět přes den a spát v noci. Ten click-clack mechanismus, kdy opěrák jednoduše sklapíte do roviny s posezem, je geniální. Nepotřebujete polštáře tahat dlažby do koupelny skříně ani řešit, kam s odkládacím stolem. Jenže tady nastáinteriéry v loftovém styluá háček. Rozložený gauč často vypadá jako provizorní noclehárna. Aby ve dne nepřipomínal postel, obložila jsem stěnu za ním svislými lištami. Natřela jsem je stejnou barvou jako zeď, jen o odstín tmavší. Najednou ten kus nábytku nevypadá jako nouzovka, ale jako designový prvek, který má v místnosti své místo. Lišty vytvořily iluzi čela postele, i když reálně žádné neexist

Druhá věc, kterou jsem podcenila, byla matrace. Kvalitní foam mattress o tloušťce aspoň 16 centimetrů na lamellovém roštu je základ, bez kterého se ráno probudíte s křivými zády. U levných pohávek bývá výplň tenká a po pár měsících se propadne. Když jsem kupovala svůj první rozkládací gauč, koukala jsem jen na látku a barvu. Dnes už vím, že bez poctivého roštu a husté pěny to nemá cenu. A právě proto jsem si dala záležet na tom, aby ten mechanismus vydržel každodenní skládání a rozkládání. Click-clack mechanismus má tu výhodu, že kovové díly jsou jednoduché a málo se kazí. Jen pozor na to, že když gauč složíte, drážka mezi sedákem a opěrákem může být tvrdá. Řešení? Přes celou šíři jsem dala pruh silnější plsti, který tu rýhu vyrovná. A pak přišel nápad s dekorativní lištou na stěně přesně v té výšce, kde končí polšt