Na závěr přidám jednu konkrétní zkušenost. Když jsme stěhovali do většího bytu a já konečně měla místo na normální postel s úložným prostorem, stejně jsem zůstala u systému rozkládací sedačky v obýváku. Prostě mi to vyhovuje. Barvy jsem ale přizpůsobila novému prostoru: koupila jsem pohovku s mechanismem click-clack a sametovým potahem v tmavě šedém odstínu, který kopíruje podlahu. Na zeď jsem dala tapetu s jemným geometrickým vzorem ve stejných tónech. Výsledek? Místnost působí soudržně a klidně, i když je uprostřed rozložená postel s tlustou pěnovou matrací. Pokud právě řešíte, jak sladit barvy v malém bytě, kde každý kus nábytku musí plnit dvojí funkci, zkuste tenhle přístup: vyberte si jednu dominantní neutrální barvu a k ní maximálně dva akcenty. Věřte, že váš obývací pokoj pak přestane bojovat sám se sebou a vy se konečně přestanete stydět za to, že v něm spí hos

Další kámen úrazu je propojení kuchyně a obývacího pokoje v jedné místnosti. V takovém případě musíte domácí paletu barev vymyslet tak, aby kuchyňská linka nenarušovala klid zóny na spaní. V praxi to znamená zopakovat stejný odstín dřeva z kuchyňských skříněk na rámu rozkládacího gauče, nebo aspoň do dekorativních polštářů. Já jsem vsadila na přírodní břízu, která je dost neutrální, a stejný materiál jsem nechala udělat i na boční straně sedačky. Když večer spustím pohovku do horizontální polohy, nikdo by neřekl, že za zády mám sporák a dřez. A pokud máte opravdu málo místa, vsaďte na techniku barevného bloku: jedna celá stěna v tmavším odstínu a zbytek ve světlém. Tato technika opticky oddělí funkční zóny, aniž byste museli stavět pří