Když jsem se před lety stěhovala do prvního vlastního bytu, měla jsem jasnou představu. Chtěla jsem džungli. Jenže realita byla garsonka, kde se každý centimetr počítal a jediné volné místo bylo na parapetu, který byl tak úzký, že se na něj vešel maximálně jeden květináč o průměru dvanáct centimetrů. Moje první indoor plants byly tedy tři sukulenty, které jsem naskládala na lednici. A fungovalo to. Právě takové malé krůčky, ne megalomanské plány, jsou klíčem k tomu, aby zeleň v bytě přežila a vy jste ji neutopili v přehnané péči. Začněte s pár rostlinami, které zvládnou i polostín a suchý vzduch z topení. Třeba zamiokulkas nebo sansevieria odpustí skoro všechno a vy si vybudujete sebevědomí pro náročnější kou

Když se někoho zeptám, proč si nepořídí víc zeleně, často slyším, že na to nemá čas nebo že se bojí, že rostliny zahubí. Přitom stačí vybrat ty správné kusy a dát jim stabilní místo, kde nebudou překážet při každodenním provozu. Zkuste dát jednu kapradinu na noční stolek, jeden popínavý potos na poličku nad dveře a jeden kaktus na parapet. Uvidíte, že během týdne se byt promění z šedé krabice v útulné doupě. A pokud budete chtít víc, přidáte další. Jen nikdy nezapomínejte, že rostlina není dekorace, ale živý tvor, který potřebuje své místo, světlo a vodu. Pak se vám odvděčí tím, že váš domov bude dýc

Mám kamarádku, která si pořídila monstrózu, aniž by zkontrolovala, kolik světla její obývák vlastně dostává. Za tři měsíce měla z krásné rostliny smutný, vybledlý stín s listy velkými asi jako dlaň. Problém nebyl v rostlině, ale v tom, že ji postavila do rohu, kam slunce nakoukne jen dvě hodiny denně. Naučila jsem se dívat na byt očima světla. Tam, kde já viděla útulný kout s křeslem, rostlina viděla temné vězení. Proto si před nákupem každé nové indoor plants vždycky na tři dny položím na místo, kam ji chci dát, bílý papír. Když na něj ve dvě odpoledne nedopadá ostrý stín, kupuji rostlinu milující stín. Kapradí, břečťan nebo aglaonema. Když papír svítí jako reflektor, můžu směle do kaktusů a fíku

Bydlíte v garsonce nebo menším dvoupokojáku a máte pocit, že věci neustále někam mizí a pak zase vyplouvají na povrch? Pravděpodobně jste narazili na stejný problém jako já před dvěma lety, když jsem se stěhovala do design malého bytu 2+kk s rozlohou, která by se dala pomalu měřit na metry čtvereční jednoho většího obýváku. Skříň byla malá, šatna nulová a ložnice sloužila zároveň jako pracovna. Tady mi došlo, že domácí knihovna organizace není jen o hezkých krabičkách z Ikey, ale o promyšleném systému, který respektuje každý kout místnosti. Největší výzvou se ukázalo spaní pro hosty. Klasická postel by zabrala polovinu obýváku, a tak jsem začala hledat něco, co přes den zmizí a v noci poskytne skutečný komf

Samotná organizace domácnosti ale nekončí u výběru nábytku. Důležité je také promyslet, kam uložíte věci, které používáte jen občas. U mě to jsou například čtyři polštáře z ložnice, které v létě nahrazují lehčí variantou. Dlouho jsem je strkala do skříně, kde zabíraly místo, které jsem potřebovala na oblečení. Pak jsem objevila variantu s úložným prostorem u pohovky a najednou bylo po problému. Teď mám v jednom úložném boxu pod sedákem uskladněné všechny přebytečné textilie. Pokud zrovna nemáte pohovku s úložným prostorem, zkuste pod postel nainstalovat výsuvné boxy na kolečkách. Prodávají se v různých výškách a vejdou se pod většinu lamelových roštů. Jen si změřte, kolik místa mezi podlahou a roštem m