Volba mezi postelí a rozkládacím gaučem závisí na tom, kolik hostů u vás reálně spí. Pokud máte přátele na kafe dvakrát do měsíce, ale babička u vás tráví každé prázdniny, sáhněte po pohodlnější posteli. Studio apartment design totiž není univerzální recept. Každý prostor si žádá individuální řešení. Já třeba miluji, když můžu přes den sedět na gauči s knížkou a kávou, aniž bych musela uklízet peřiny. Proto jsem zvolila rozkládací pohovku z masivu, která vypadá jako normální sedačka. Jen po rozložení z ní vznikne lůžko o rozměrech 140 x 200 centimetrů. Je to zlatý střed mezi komfortem a praktičností. Abych nemusela každé ráno skládat obrovskou matraci, Interiérový design bytu mám na spaní samostatnou tenčí matraci, kterou přes den schovám do skříně. Trvá to minutu a místnost vypadá uklize

Můj největší objev ale přišel až po měsíci bydlení s novým nábytkem. Přestala jsem vnímat rozdíl mezi obývákem a ložnicí. Dřív jsem měla pocit, že host narušuje můj prostor. Teď, když přijede přítel z Brna, stačí vytáhnout úložný prostor pod sedačkou a za pět minut je postel hotová. Polštáře mám schované v bočním úložném modulu, který jsem dokoupila k sedačce. Modul není ničím výjimečný – jen obyčejná dřevotříska potažená stejnou látkou jako sedačka – ale funguje dokonale. Celý proces proměny trvá tak dlouho, než si uvařím k

S tím souvisí i výběr materiálu pohovky. Moje současná sedačka má velvet upholstery. Sametový povrch je hebký, ale hlavně odolný proti oděru. Když vedle ní dám tapetu s podobně jemným strukturovaným povrchem, vznikne vizuálně jednotný blok přesto, že pohovka je prakticky bed with storage. Pod sedákem se totiž skrývá hluboká zásuvka na rezervní deky a polštáře. Ušetřila jsem tím celou komodu v ložnici. Jenom pozor na to, aby se vzor tapety nebilo s čalouněním. Kombinuji hladký tmavě modrý samet s tapetou v šedé s jemnými metalickými nitěmi. V malém bytě to působí luxusně, ale přitom neutrál

Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o rozloze 32 metrů, stála jsem před zdánlivě neřešitelným rébusem. Potřebovala jsem místo, kde bych mohla povečeřet s přáteli, ale zároveň jsem neměla samostatnou ložnici. Každý centimetr byl vzácný. Zkoušela jsem skládací stůl, který jsem po jídle uklízela pod postel, ale po třetí večeři v kleče mi došla trpělivost. Tehdy jsem objevila kouzlo prostorově úsporného nábytku, který dělá víc než jednu věc. Klíčem se stal výběr správného jídelního stolu. Dnes se na něj dívám úplně jinak. Už to není jen deska na nožičkách, ale středobod obýváku, který musí fungovat i jako úložný prostor a někdy i jako postel pro nečekanou návšt