Materiál lišt jsem podcenila jen jednou. Koupila jsem levné polystyrénové pásky v hobby marketu a po prvním nátěru se na nich objevily praskliny. Navíc při zatloukání hřebíku do zdi se lišta jednoduše zlomila. Druhou sadu jsem koupila z tvrzené polyuretanové pěny nebo ze sádry. Sádrové lišty jsou sice těžší a vyžadují lepidlo na sádru, ale výsledek je nesrovnatelný. Drží tvar, nerozpadají se a po natření vypadají jako původní štuk z roku 1920. Cena je o třetinu vyšší, ale vydrží desetiletí. Kolem zásuvek a vypínačů jsem lišty raději neřezala, ale nechala je vést kolem. Vypadá to čistěji a při malování se nemusíte bát, že barva zateče do škvír. Trvalo mi tři pokusy, než jsem pochopila, že u oken je lepší lištu umístit až 5 cm nad rám okna, ne těsně k němu. Ten odstup vytvoří dojem, že je okno vyšší, a místnost působí vzdušn