Dnes náš byt vypadá, jako by v něm bydlel někdo, kdo rozumí designu, ale zároveň neobětoval pohodlí kvůli stylu. Právě to je na industriálním interiérovém designu to nejkrásnější, když ho neberete dogmaticky. Surová omítka se snese s měkkým polštářem, betonová podlaha s koberečkem z ovčí vlny. A ta rozkládací pohovka se sametovým čalouněním a foam mattress uvnitř, která funguje jako postel pro hosty i jako gauč na večerní filmy, je toho nejlepším důka

Do našeho starého bytu v cihlovém domě jsem se zamilovala okamžitě. Jen ta dispozice. Obývák s kuchyní měl sotva pětadvacet metrů a ložnice by se dala spočítat krokama. Klasická sedací souprava by sežrala polovinu prostoru a hosté by spali na karimatce. Právě tehdy jsem začala přemýšlet o industriálním interiérovém designu. Nechtěla jsem chladnou halu, ale domov, kde surové materiály hrají první housle a zároveň se v něm dá v klidu usnout. Rozhodla jsem se pro pull-out sofa s úložným prostorem. Dnes vím, že to byl klíčový

Skladování je v malém bytě věčný boj. Když nemáte prostor pro komodu, musíte ho najít jinde. Zjistil jsem, že nejcennější místo je pod postelí a právě tady exceluje bed with storage. Koupil jsem rám s výsuvnými šuplíky po celé délce lůžka. Vejde se tam paušál na léto, dva páry dek a ještě rezervní dekorativní polštáře. Ale pozor, samotná postel s úložným prostorem nestačí. Pokud je ložnice malá, stěny musí pracovat za vás. Na protější stěnu, naproti čelu postele, jsem nainstaloval kombinaci zrcadlových wall panels. Zrcadlové lamely jsou sice netradiční, ale dokonale rozbíjejí pocit stísněnosti. Místnost se zdá být dvakrát větší a ráno při líčení nemusíte bojovat s tmavým koutem. Důležité je vybrat kvalitní zrcadlo s fólií proti roztříštění, protože u postele hrozí, že do něj omylem kopnete nohou. Tato instalace mě stála jeden den práce a od té doby se v ložnici cítím jako v hotelovém apart

Když jsme se před dvěma lety stěhovali do dvoupokojového bytu o padesáti metrech, první věc, která mě praštila do očí, byla předsíň. Dlouhá, úzká chodba, kde každý krok připomínal, že na šířku tu máme sotva metr dvacet. Klasický věšák by zablokoval průchod, botník by se nevešel. Tehdy jsem poprvé začal uvažovat o stěnách nejen jako o ploše na malbu, ale jako o aktivním prvku. Místo aby mi zeď jen oddělovala místnosti, mohla mi skladovat kabáty nebo tlumit hluk od sousedů. A právě v tu chvíli vstoupily do hry wall panels. Nečekejte žádné dřevotřískové desky z devadesátek. Mluvím o moderních akustických panelech, které dokáží místnost opticky sjednotit a zároveň schovat praktický věšák do zapuštěného výklenku. Stačilo pár panelů na jednu stěnu a chodba rázem působila o třetinu prostorn