Když jsem před lety zařizovala první garsonku o pětadvaceti metrech, myslela jsem si, že hlavní je mít pěkný obývák. Až po prvním přespání kamarádky jsem pochopila, že barvy stěn přímo určují, jestli se v tom malém prostoru budeme všichni cítit dobře, nebo jako v krabičce od sirek. Malá dispozice totiž neodpouští chyby. Světlý odstín na stěnách rozšíří místnost, ale když zvolíte špatný, bude působit chladně. Tmavší barvy zase dodají intimitu, jenže při nedostatku denního světla dokážou prostor doslova pohltit. Zkoušela jsem i vzorníky, ale stejně jsem nakonec přelakovala celou ložnici. Právě v ložnici řeším nejvíc problémů s úložným prostorem a barvy jsou u toho klíčový hráč.

Když mi do bytu přišla nová postel s úložným prostorem, měla jsem jasno v barvě čela. Zvolila jsem tlumenou šedozelenou, která připomíná mech v lese. Důvod? Ložnice je malá, jen dvanáct metrů, a bílá by byla sterilní, zatímco tmavá by místnost zbytečně zmenšila. Ta zelená krásně ladí s ořechovou podlahou a zároveň neruší spánek. Mimochodem, když řešíte interiérové barvy, vždycky myslete na to, jak budou působit při umělém osvětlení večer. U té postele s úložným prostorem mám pod matrací místo na deky a polštáře, což je v malém bytě k nezaplacení. A právě pod matrací, na pevném slatted frame, se skvěle schová i ložní prádlo, které by jinak leželo na očích. Barva čela pak celý kus nábytku sjednotí s pokojem.

Řešení pro hosty jsem dlouho odkládala, protože jsem nevěděla, jak do obýváku vtěsnat místo na spaní, aniž by to vypadalo jako sklad nábytku. Nakonec jsem vsadila na konferenční stolek, který se dá rozložit, a k tomu pořídila sofistikovaný kus, který slouží jako denní posezení. Když jsem vybírala sofa bed, kladla jsem důraz na barvu potahu. Světle béžový by se sice hodil ke všemu, ale po prvním víně by na něm byly skvrny. Zvolila jsem raději tmavě modré velvet upholstery, které je příjemné na dotek a zároveň schová nečistoty. Modrá navíc patří mezi interiérové barvy, které uklidňují, takže se v obýváku dobře odpočívá i během dne. A ta velvetová textura dodává prostoru luxusní nádech, aniž by působila přeplácaně.

Největší oříšek byl ale mechanismus. Potřebovala jsem, aby se sofa bed dala rychle rozložit, když přijedou rodiče, a zároveň aby nezabírala moc místa. Click-clack mechanismus zněl jako ideální řešení. Funguje to jednoduše: sedák se dvěma cvaknutími překlopí do lehu. Jenže pozor, ne každý click-clack je stejný. Některé modely mají tenkou matraci, na které se člověk probudí s bolavými zády. Já jsem šla do varianty s integrovaným slatted frame a samostatnou foam mattress o tloušťce 16 cm. Když lehce poklepete na foam, měl by se vrátit do původního tvaru. Pokud zůstane promáčklý, bude se na něm špatně spát. A barva? U tohoto kusu jsem zůstala u šedé, protože se hodí k modré stěně a zároveň opticky neubírá prostor.

Myslete na to, že barvy v místnosti ovlivňují i to, jak vnímáte velikost nábytku. Když máte v malém obýváku tmavou pohovku, celý kus působí těžkopádně. Naopak světlé tóny ho opticky odlehčí. U pull-out sofa jsem to řešila tak, že jsem zvolila potah v odstínu slonové kosti s jemným šedým podtónem. Díky tomu pohovka nesplývá se zdí, ale zároveň není dominantní. Problém nastal, když jsem chtěla skrýt ložní prádlo. Pull-out sofa má obvykle šuplík pod sebou, kam se vejde prostěradlo a deka. Ale pozor, pokud máte malý byt, využijte i boční kapsy na polštáře. A barvu šuplíku? Nechte ji neutrální, aby při vysunutí nerušila celkový dojem. Jednou jsem viděla byt, kde majitelka natřela výsuvnou část načerveno a výsledek byl jako pěst na oko.

Další past, do které jsem spadla já. Myslela jsem si, že když je celý byt v bílé, bude působit čistě a vzdušně. Jenže po pár měsících jsem zjistila, že bílá zvýrazní každý prach a otisk prstu. Zvlášť v ložnici, kde mám postel s úložným prostorem, se na čele objevily šmouhy od rukou. Teď mám stěny v jemné šedobéžové a nábytek v odstínech přírodního dubu. Tato kombinace patří mezi nadčasové interiérové barvy, které nikdy neomrzí. A když potřebujete dodat místnosti šťávu, stačí jeden výrazný polštář nebo deka. Třeba v obýváku, kde stojí sofa bed, mám hořčicový přehoz. Ten rozbije šeď a zároveň ladí s modrým velvetovým potahem.

Nezapomeňte, že barvy ovlivňují i psychiku. V ložnici jsem zkoušela levandulovou, ale při rozloženém click-clack mechanismu pro hosty to vypadalo jako v dětském pokoji. Nakonec jsem dala přednost šalvějově zelené, která působí dospěle a zároveň uklidňuje. Když hosté spí na foam mattress o tloušťce 16 cm, často chválí, jak se jim dobře usíná. A to je přesně ten moment, kdy pochopíte, že správně zvolené interiérové barvy nejsou jen o kráse, ale o tom, jak se v bytě cítíte vy i vaši blízcí. Až budete příště vybírat odstín pro obývák, vzpomeňte si, že každý tón má svou funkci.