Vlastníte byt s obývacím pokojem o velikosti 18 metrů čtverečních a každý víkend k vám jezdí rodiče nebo kamarádi? Pak přesně víte, o čem mluvím. Klasická sedačka s dvěma křesly zabere polovinu místnosti, rozkládací gauč zabere druhou polovinu a na konferenční stolek už nezbývá vůbec nic. První věc, kterou jsem udělal, bylo změření každého centimetru podlahy. Objevte sílu vertikálního skladování: regály až ke stropu zútulní místnost a uvolní podlahovou plochu pro pohyb. S tím souvisí i volba jemné, světlé palety na stěnách. Pokud se bojíte bílé jako nemocničního pokoje, sáhněte po teplé šedé nebo světlém písku. Pak můžete experimentovat s barevnými doplňky, třeba polštáři z velvetu nebo závěsy, které opticky zvednou st

A teď k tomu nejdůležitějšímu: spací komfort. Klasické rozkládací křeslo mívá tenkou pěnovou vložku, která po hodině ležení připomíná tvrdou podložku na cvičení. Hledejte proto modely, které mají samostatný foam mattress o tloušťce alespoň 12, lépe 16 centimetrů. Některá kvalitní living room armchairs mají dokonce sendvičovou konstrukci: tvrdší pěna na spodku a měkká paměťová pěna na vrchu. To už se opravdu blíží běžné posteli. A pokud je pod tím ještě kvalitní slatted frame, tedy lamelový rošt, tělo se nepřehřívá a matrace lépe dýchá. Lamely by měly být pružné, ne laťky z dřevotří

Ale pozor na klasickou past: rozkládací pohovka s tenkou matrací. První noc na ní strávíte jako na prkně a druhý den vás bolí záda. Zde přichází na řadu důvtip. Místo univerzální sedačky jsem vybral užší model s kvalitním lamelovým roštem. Na něj patří pěnová matrace o tloušťce 16 cm, kterou přes den schováte pod sedák nebo do vestavěné skříně. Když dorazí hosté, jednoduše ji vyndáte, položíte na rozložený rám a máte postel srovnatelnou s klasickou. Výhoda? Sedačka sama o sobě není objemná a zabírá málo místa. Matraci skladujete svisle za dveřmi, nebo v boxu pod oknem. Jen dejte pozor na šířku chodby, abyste s matrací vůbec pro