Třetí hra, kterou můžete zařadit, je „Štafeta s balónkem mezi čely". Dvojice si vloží mezi čela nafouknutý balónek a musí projít vytyčenou dráhu, aniž by jim spadl. Pokud balónek upadne, vrací se na start. Tato hra je skvělá na trénink koordinace a vzájemné důvěry. Nezapomeňte připravit náhradní balónky, protože při častém vracení na start dochází k prasknutí. U mladších dětí zařaďte kratší dráhu, starší zvládnou i dráhu s překážkami. Dojde-li k hádce, kdo může pokračovat, pravidlo o návratu na start si předem důrazně zopakujte.

Čtvrtou aktivitou je „Sochař". Jedno dítě představuje sochaře, druhé hlínu. Sochař pohybuje končetinami „hlíny" a vytváří z ní legrační pózu. Pak si role vymění. Tato hra rozvíjí představivost a jemnou motoriku, protože sochař musí být opatrný, aby hlíně neublížil. Doporučuji zadat téma sochy – třeba sportovec, zvíře nebo kuchař. Bez tématu děti často tápou a hra rychle skončí. Při větším počtu dětí rozdělte skupinu na dvojice a mezitím ostatní mohou tleskat do rytmu.

Většina plánování túry se točí kolem převýšení, vzdálenosti a bodu, odkud vyrazíte. Zapomíná se přitom na to nejdůležitější – na sestup. Právě klesání je fyzicky nejnáročnější částí výletu a nejčastěji rozhoduje o tom, jestli druhý den rozchodíte schody, nebo se budete plazit po bytě. Pokud chcete zvládnout i prudký klesák bez bolesti a s jistotou v každém kroku, musíte s ním počítat už při výběru trasy.

Na závěr si naplánujte i regeneraci. Náročný sestup zatíží především čtyřhlavé svaly stehenní, proto si po túře dopřejte protažení a dostatek tekutin. Pokud víte, že vás čeká klesání s velkým převýšením, rozdělte si ho na etapy s krátkými zastávkami. Pět minut odpočinku na každé půl hodině sestupu udělá víc než hodinový oběd na vrcholu. Plánujte trasu tak, abyste měli kde zastavit, a hlavně – neváhejte kdykoliv obrátit a vrátit se, pokud cítíte, že už nohy nezvládají brzdit.

Jak si poradit s prvním lezením a co dělat, když to nejde Než vylezete poprvé nahoru, domluvte se s jističem, jak budete komunikovat. Klasické povely jako „lezu„, „volno" a „dober si" mají svůj smysl, ale na začátku stačí, když se předem domluvíte, že si budete říkat o volnost a jistota vždy počká na signál. Pokud lezete s kamarádem, který nemá kurz, raději využijte automatické jističe, které jsou na mnoha barvy stěn do obývákuách k dispozici. Jsou bezpečné a umožní vám soustředit se na vlastní pohyb.

Nakonec zkuste „Běhací abecedu". Na papírky napište písmena a rozmístěte je po místnosti. Řekněte slovo a děti musí najít všechna písmena, která obsahuje, a přinést je na určené místo. Pro starší děti vymýšlejte slova delší nebo je nechte, ať si slova tvoří samy. Hlavní zásada: nikdy nekombinujte více než dvě nové hry v jednom dni. Děti se potřebují sžít s pravidly, a když jich naservírujete moc, přestanou vnímat, co se po nich chce. Také dbejte na dostatek pitného režimu a krátké přestávky mezi hrami.

Typická chyba: použít stejný krém na piškot i na listové těsto. Šlehačkový krém, který je skvělý na piškot, na listovém těstě během hodiny zvlhne a zničí jeho strukturu. Proto si vždy připravte krém s ohledem na to, jak dlouho budou zákusky stát a jakou konzistenci těsto má. Čím kratší dobu do podávání zbývá, tím lehčí krém můžete použít.

Pro piškotová těsta, která jsou savá a měkká, volte krémy na bázi pudinku nebo žloutkového krému s vyšším podílem ztužující složky (např. másla). Vyhnete se tak tomu, že se krém do těsta vsákne a zákusek ztratí svůj tvar. Pokud chcete lehčí variantu, sáhněte po krému s vyšším podílem šlehačky, ale počítejte s tím, že takový krém je méně stabilní a hodí se spíš na zákusky, které se podávají do pár hodin.

Na závěr si dejte pozor na přetížení. První den stačí hodinka lezení, jinak budete mít svaly na pažích ztuhlé na několik dní. Protáhněte se, pijte a dopřejte si den pauzy. Až příště přijdete, uvidíte, že to půjde líp. Klíčem je trpělivost — není nutné hned viset na převisech nebo lézt nejtěžší cesty. Stačí se bavit pohybem a každá návštěva stěny vás posune o krok dál.

Plánujte s rezervou a myslete na únavu na konci dne Základním pravidlem je plánovat sestup na první polovinu dne, ne na jeho závěr. Čerstvé nohy a plná pozornost jsou při klesání to nejcennější. Pokud je trasa nevyhnutelně sestupná až na konci, připočtěte k odhadu času minimálně třicet procent navíc. Časová rezerva není zbytečnost, ale pojistka proti spěchu, který je nejčastější příčinou pádů. Při klesání se totiž tělo pohybuje setrvačností a každé přibrždění stojí mnohem víc sil než výstup.

If you liked this information and you would like to get more info pertaining to NáBytek Na MíRu kindly browse through our own web-site.